Panika v mestečku

Nesdílím obecné nadšení nad tímhle celovečerákem, i když se nepochybně jedná o originální záležitost, která by ale mnohem víc vynikla v podobě série krátkometrážních filmů. Takový seriál podle všeho existuje a rád mu věnuju svou pozornost, jakmile se u nás objeví. Panika v městečku staví na naprosté ulítlosti postaviček i děje, je to takové animované dada, kdy člověk přemýšlí nad tím, co si scénárista a výtvarníci šlehli, než něco takového stvořili. Ale jak jsem napsal výš, celovečerní film chce něco víc než jen neúctu k zaběhaným pravidlům a velkou fantazii. Celkový dojem: 55 %. (12.08.2011)

Zpočátku jsem na to koukal jak z jara, těch nápadů a hravosti, takovou člověk jen tak nenajde. Nápady jsou samozřejmě náležitě praštěné a celá animace je směsná už z podstaty, kterak figurky divně cupitají :) Ovšem... na to že to má nějakých 70 minut, tak se mě zdálo, že druhá půlka už byla dost o ničem a hrozně se vlekla. 65% (12.10.2023)

Už kraťoučké epizodky ze společného života koně, indiána a kovboje mě velice pobavily a byl jsem opravdu zvědavý jak si povedou v celovečeráku. Onen originální šmrnc a hromada zajímavých nápadů je tu stále a nejednou jsem se zasmál nahlas, ale více než hodinová délka začne filmu kolem jeho druhé půlky škodit a film se stává více a více bláznivým, ale už ne tak zábavným. Pořád je to ale natolik originální a vtipné, že to dokáže skvěle pobavit. (14.08.2011)

Excentrická šílenost. Film pracuje jako samostatný celovečerák s vlastním dějem, tak jako filmové pokračování ještě lepšího seriálu, ale i jako geniální kompilace originálních a naprosto ztřeštěných gagů. A klidně bych si i troufal tvrdit, že přesně zde se Wes Anderson inspiroval pro svý stop-motion animáky. Absolutní unikát na poli zahraničních animáků. Nedejte tomu Oscara! (31.08.2017)

Chce to pěknou dávku odvahy postavit celý film jen na nemotorně rozpohybovaných postavičkách. ale jak je vidět, i tak se dá zajistit královská zábava. V těch 65 minutách je napěchováno tolik nenucených a šílených nápadů, že jsem si několikrát vzpomněl i na svoje rané dětství, kdy jsem si takhle nějak hrával s nehybnými indiány a kovboji. Příběh sice nemá hlavu ani patu, ale je tak svižný a správně bláznivý, že si mě po deseti minutách získal a další hodinu mě pobavil tak příjemně, jako bych opět omládl a hrál si já sám. A odteď chci mít za domácího mazlíčka koně! (31.05.2012)