Transformers - Temná strana Mesiaca

Vrakoviště znovu zaútočilo a Šejla má novou babu, abychom mu už konečně uvěřili, že je fuckt na ženský! Opravdovou od Mattela! Její botoxové rtíky umí patrně vykroužit dokonale lascivní "O " kolem režisérova ega a neodmítá před tím vyflusnout žvýkačku, jako slečna Lišková. Není divu, že s takovou náloží silikonu, umělých barviv a klobásového jedu v zádech, zatočíte se vzpurným kamionem či rozzuřeným rypadlem rychleji, než vám zaschne na hlavě pomáda a protáhnete svou drahou peklem zdivočelých hraček, aniž by to hlo ofinkou jejího dokonalého, vlasového stylingu a zanechalo mastné fleky na jejím sněhobílém outfitu! Přitom se ještě dozvíte, že v době, kdy si Gagarin vozil z orbitu Igráčky, Armstrong už dokázal ve vlajkové lodi firmy Hasbro proměnit lunochod v Optimální Primeros! Opravdu nevím, může li za takovou hnusnou tupost absence předkožek či některého z mozkových laloků producentů nebo to, že otylí dvanáctiletí chlapečci nadšeně v kinech plácají obtloustlýma ručičkama a pokud s nimi rodiče nenaběhnou ihned po představení do nejbližšího Pompa pro Bum-blbýho, fláknou sebou ještě v předsálí o zem a s hysterickým řevem dělají chcípajícího švába. Nicméně si myslím, že plýtvat takovými vizuálními orgiemi by mohli spíše třeba na rymejk Starého zákona. Nebo raději ne. Ještě bychom mohli být svědky toho, že poté, co Mojžíš zapíchl na vrchol Sinaie americkou vlajku, zažil blízké setkání s My little Ponym, který mu na růžovém, srdíčkovaném papíře vnutil desetibodový seznam pravidel pohádkového soužití ve Fairylandu. (12.09.2011)

V podstatě smutný tvůrčí úpadek. Z kdysi progresivního, ač fetišisticky sebestředného režiséra se stal rutinér bez osobního vkladu. Podezřívám Baye, že ho natáčení trojky hrozně nebavilo a že ji udělal čistě proto, že mu to diktovala smlouva. Není tu žádná snaha o nějakou kulervoucí scénu, nebo nápaditou akci. Jen víceméně opakující se schéma, ve kterém Sam někam doběhne, Deceptikoni to místo zničí a Sam běží do nějaké další lokace. V rámci spojení termínů „mimozemská invaze + válečná vřava“ jde o podobně nezáživný mix, jaký před nedávnem nabídla Světová invaze. Akorát že tohle má šíleně dlouhých 154 minut a víc jak 90 trvá, než se začne aspoň "něco" dít. Horší než dvojka. Akčním filmem roku (zatím) zůstává Rychle a zběsile 5. (27.06.2011)

1) Dílo, v němž je motivů, situací, scén a střihů za dva či či tři filmy. 2) Nejlépe udělaný 3D hraný film (nepočítáme-li Avatara dělaného jinou technologií). 3) Nejtemnější díl Transformerů. 4) Film, který mazaně propojuje absolutní nedůvěru k institucím, podporuje víru v konspirační teorie, a zároveň říká, že kdosi (vláda, armáda, hodní autoboti...) stojí na naší straně. Mimochodem hodně zajímavý příspěvek na téma "korporání kultury" - musí to strašně silně oslovovat ty, kteří pracují ve velkých firmách a cítí se podcenění. 5) Tuna klišé a fetišů, z nichž část je ale reflektovaná. Z hlediska demostrace sexuality unikátní příklad toho, že ženské tělo může být zvěcněně vnímáno jako karosérie auta a neustálé transformování bojových robotů lze vykládat i jako vyjádření autorovy infantilní sexuality, jež se projevuje polymorfní perverzností ;) (Doufám, že psychoanalytik Slavoj Žižek o tom jednou napíše esej.) (29.06.2011)

Triky opět poskočily ve svém vývoji a díky tomu nám mohli tvůrci ukázat opravdu velkolepou bitvu o středobod vesmíru. Oč je ale tahle stránka filmu lepší, tím ztrácí na živých hercích. Takový John Turturro s Tudykem byli tradičně skvělí, zbytek stál za starou Belu Tvajlajtovou. Co tam dělal Malkovič jsem se nedozvěděl, ale asi chtěl mít na kontě něco i o robotech a lidech, než jen o myších. Vrcholem hlouposti je ovšem ta naroubovaná bloncka, která dělala LaBeowulfovi štěrbinu. To jsem si celou dobu myslel, že musí být mimozemšťankou a jen slídí, maskovaná za nerdovu kamarádku, ale nakonec se ukázalo, že Šíju opravdu miluje, dokonce oblbne i Megadrona, obávaného vládce Deceptikonů a já jen nevěřícně zíral, jestli to myslí tvůrci vážně. To bylo velmi blbé a film to strašně sráží. Asi jako hláška "Vláda to s námi myslí dobře", v druhém díle AvP. Nicméně, konečně ti roboti vypadali jaksi hmotně, iluzi šlo jednoduše věřit. Tím ta podívaná za to stála, ale pasáže, kdy bloncka mluví, musíte přeskočit. (16.07.2014)

Jestliže Terrence Malick je věrozvěst soudobé kinematografie povznášející publikum ke kontemplaci, víře a božímu nadhledu nad lidským údělem, pak Michael Bay je jeho démonický protipól vyzývavě svádějící na scestí materialismu, machismu a orgasmu. Stejně jako u starého profesora filosofie můžeme i u megalomanského šovinisty říct, že nikdo jiný v současné kinematografii netočí stylem jako on, byť se o to mnozí pokoušejí. Bay do filmu vnesl clubberský syndrom, tedy styl, jenž divákům umožňuje za omezený časový úsek návštěvy kina vstřebat co nejvíc maximálně stimulujících vjemů. Nejen Bayovy tituly, ale i řada jiných (od "Terminator: Salvation" přes "Bez litování" po "Zastav a nepřežiješ") na diváky valí vágně motivované a neprovázané sledy extrémního afektu. Díla postrádají gradaci a dramaturgii nejen uvnitř akčních sekvencí, ale i napříč celým vyprávěním; vše ustupuje mechanickému vršení osamocených vyhrocených obrazů. Jestliže Neveldine/Taylor jako jediní dokázali styl ukotvit v soudobém multimediálním prostředí a řada jiných tvůrců jen marně klopýtá v nastaveném tempu trailerové smrště, Mr. Blockbuster povyšuje řečený princip na ryzí abstrakci. "Transformers 3" nemají příběh, postavy se zjevují a odcházejí bez jakéhokoli opodstatnění, akční sekvence nesetrvají na jednom místě déle jak několik málo vteřin a genderové motivy a ideologická schémata, která jinde bývají nezáměrnými podprahovými signály, zde představují jedinou výraznou linii ve vyprávění. Stejně jako "Strom života" měl přinést kontemplativní vhled do Malickovy víry, "Transformers 3" představují našňupanou jízdu po mysli svého autora, kde atrakce jsou prezentované ve své ryzí formě a jeden money shot střídá druhý – existenciální dialog obřích robotů u západu slunce, permanentně našpulené rtíky Rosie Huntington-Whiteley, jež sama je zhmotněnou esencí veškeré umělosti a objektivizace Bayova pohledu na ženy, postavy zásadně zabírané z podhledu, pitvořící se herecké osobnosti, otáčivé průlety do nejmenšího detailu zkonstruovanou virtuální destrukcí a především absolutní mramorizace lásky mužů k jejich autům (jíž ve finále ochotně stvrdí i hrdinova přítelkyně). Největší hitmaker současnosti se nespokojí s kýčem, nýbrž publiku prezentuje campovou mocninu campu. "Transformers 3" jsou mocné bukkake konzumního fetišismu, které s gerojským křikem obnovuje hrdost šovinismu v době krize maskulinity. Michael Bay vpravdě je jedním z největších umělců současnosti. (12.07.2011)