Higaši no Eden

Kdyby se mi někdo snažil Ráj východu nějak žánrově zařadit a doporučit, měl by to hodně těžké. Příběh Saki a jednoho potrefeného cizince totiž funguje jako pohádka a přitom v něm není špetka kouzel. Umí hrát na romantiku a přesto se všechny vztahově silné chvíle odehrají zdánlivě mimoděk. A konečně je celá hlavní linka o odhalování minulosti nebo letících raketách, ale při rekapitulování celého seriálu si vzpomenu na něco úplně jiného. Na to, že kouzlo obyčejnosti a uvěřitelnosti může být i při líném vyprávěcím tempu takhle silné. (11.07.2015)

Akú moc majú peniaze? Necíti sa človek ako nadčlovek, keď ich má veľa a nepokladá ostatných za mravce? Hlavný hrdina a ďalší vybraný "selecao" dostanú mobilný telefón na ktorom je veľa peňazí (10 billion yen). Takizawa sa ocitne pred bielym domom v USA nahý a v jednej ruke drží pištoľ a v druhej mobilný telefón. Aby toho nebolo málo Takizawa (má aj záľubu v pozeraní filmov) stratil aj pamäť. Stretnutie s druhou hlavnou hrdinkou Saki je teda veľmi zábavné. Hlavný hrdina však nie je jediný "selecao", ale vlastníkov telefónov s veľkým finančným obnosom je dvanásť. Tieto peniaze im boli venované aby zachránili Japonsko, lenže každý vlastník telefónu má svoju vlastnú cestu a využíva peniaze inak. Nápadito to veľmi neznie, ale využitie tohto nápadu je maximálne. Príbeh je dostatočne kvalitný, aby človeka pohltil a ten si ani nevšimne kedy uplynie jedenásť dielov. Napätie sa stupňuje a z anime, ktoré na začiatku vypadalo ako romantický príbeh sa stáva napätá dráma. Hlavný hrdina totiž musí odhaľovať aj svoju minulosť, kedže stratil pamäť (Amnézia). Zároveň sa snaží byt správnym "kladným hrdinom". V pozadí celého je strach z toho, že za zlými vecami stojí aj on a dôvod vymazania jeho pamäte je zaujímavý. Pokračovanie sú dva filmy The King of Eden a Paradise Lost. Opening v Angličtine je dosť dobrý - Oasis - Falling Down. Záverečné rozuzlenie je veľmi zaujímavé a celé anime v ňom graduje (v 11 diely) napriek tomu, že sú k dispozícii ešte dva filmy, ktoré príbeh uzatvárajú a vysvetľujú. (19.05.2015)

Házet mince směrem k Bílému domu před bdělým zrakem policistů, to se přece nedělá. Mladá Japonka Saki si to ovšem neuvědomuje a kdoví, jak by skončila, kdyby pozornost strážníků neupoutal jiný Japonec, nahý, v jedné ruce zbraň, v druhé mobilní telefon. A v paměti dočista vymeteno. Cesty mladíka a Saki se od té chvíle proplétají a vedou k událostem, jež by každý duševně zdravý člověk označil za extrémně nepravděpodobné. Nejdůležitějším klíčem je zmiňovaný mobilní telefon, který mladíka, kterému lze pro nedostatek lepších jmen říkat Takizawa, opravňuje, či spíše povinuje k disponování s deseti miliardami jenů a účasti v jakési absurdní hře, v níž nejde o nic jiného, než spasení Japonska... Hodnocení - Záchrana Japonska či světa je běžnou zápletkou těch nejodpornějších anime seriálů, ovšem již z prvního dílu Higashi no Eden lze tušit, že tentokrát přijde neoddiskutovatelná kvalita. Pomálu trapného humoru, bez problémů přijatelné charaktery, které jen občas tíhnou k "baka" chování, jež neodpovídá vážnosti situace a především tajemstvím i otázkami naplněné dění a vyznění jemuž nelze nepřiřknout určitou hloubku. VÝZNAMNÝ SPOILER. Oním nebezpečím, které Japonsku hrozí, totiž není nějaký zničit svět toužící megaloman či zrůdní mimozemšťané, ale Japonci a neutěšený stav japonské společnosti. Společnosti, která se utápí v materiálním blahobytu, ale zároveň společnosti, v které se bez odpovídající reakce rozpadají mezilidské vztahy, společnosti, která člověka zbavuje důstojnosti. A bojovat s takovým nebezpečím je tisíckrát obtížnější než s mimozemšťany. Ani dvanáctkrát (tolik je účastníků hry) deset miliard nezdá se dost na takový úkol. KONEC SPOILERU. "We live in diying dream," zpívá se ve výborném openingu a je to pro seriál výstižná věta. Nejsou to obrovské finanční prostředky v rukou jedince či vlády, kdo s tím může reálně něco udělat, ale lidé, čím více, tím lépe. Věřím, že právě to a nejen to lze v Higashi no Eden nalézt, a během onoho hledání se opájet mysteriozní atmosférou vloženou do životů a společnosti ne nepodobných našim, a proto nás oslovující. Silné ****. (29.06.2009)

Kenji Kamiyama poprvé režíruje svoje vlastní dítko - ale ne podle svého scénáře - a víc než co jiného drží prst na tepu doby. Tedy přesněji řečeno na tepu japonské současnosti, která není z hlediska sociálního zdaleka tak utěšená jako bychom si z té dálky, ze které vidíme jen mrakodrapy a technologickou vyspělost, mohli myslet. Ideově i jinak vykořeněná mládež, předobraz google glass, spousta námětů k přemýšlení - a do toho chytlavá zápletka se sympatickým hrdinou trpícím ztrátou paměti a disponujícím všemocným utrženým sluchátkem poháněným magickou mocí tvrdé japonské měny. Postupně se dostáváme blíž a blíž pravdě, a najednou je tu vrchol v podobě jedenáctého dílu... kdy se dozvíte, že na skutečný vrchol budete muset ještě počkat... a nutno říct, že ten v Gekijobanu nepřijde (je tam jen konec;)), protože nejsilnější moment je závěr téhle "sezóny". Za samotné Higashi No Eden si Kamiyama zaslouží pevných 80%. (17.01.2014)

Tohle mě hodně bavilo. Má to spád, atmosféru, skvělou zápletku a vůbec hodně zajímavých nápadů, trochu té romantiky a hlavního hrdinu, který mi po celou dobu dělal neskutečnou radost, protože to byl prostě sympaťák. Já si to užil a těch 11 dílů mi uteklo neskutečnou rychlostí. Konec se sestřelováním raket je velmi povedená a efektivní podívaná, která se mi velmi líbila, no a už jen za "Johnny Huntera " tomu nemůžu dát špatné hodnocení, jinak si mě najde a usekne mi... U mě 8,8/10 (30.12.2016)