Cár

Ivan Hrozný mi vůbec nepřišel tak hrozný, jak by se podle místního hodnocení mohlo zdát. Pro mě zajímavě pojatý film s velmi dobrými hereckými výkony v jejichž čele byla dvojce ústředních postav Ivan (Pjotr Mamonov) a opat Filip (Oleg Janovskij), až na pár míst s velmi solidním scénářem, kamerou a kostými. Prostě když naši přátelé z Ruska chtějí, tak umí. Po dlouhé době film v televizi, u kterého jsem neumírala nudou nebo neusínala. (16.05.2012)

"Ako človek som hriešnik, ako cár som svetec..." Jedno treba uznať, casting sa vydaril, lebo Ivan Vasilijevič vyzerá naozaj hrozne. A nielen on, ale i ostatná "svoloč". Výkony i atmosféra tam sú, ale chýbala mi nejaká silnejšia väzba medzi postavami a pútavejší príbeh. Prvá polovica sa dosť vliekla, druhá je určite lepšia a nedá sa nespomenúť, že kruté tresty i popravy nariadené Ivanom Hrozným mohli byť zobrazené o čosi krutejšie, hlavne preto, aby boli hodné jeho mena. Iba som chcel, aby to bol lepší film, ale ostalo iba pri želaní. 60%. (28.05.2012)

,,Kdo přebýváš v ochranně nejvyššího, kdo dlíš ve stínu všemocného, nemusíš se bát noční hrůzy, šípu létajícího ve dne, moru, který se plíží v temnotách nákazy, jež pustoší o polednách.....“ Zručně natočený příběh z ruské historie pro její milovníky, ale i pro ty, kteří se jen chtějí něco dozvědět o Ivanu Hrozném a osudu kněze Filipa, metropolity moskevského. V modlitbách a slovech víry ukrývá car svoji krutost a tak neustále prosí Hospodina o smilování. ,,TEN KDO SE PROTIVÍ VLÁDCI, PROTIVÍ SE I BOHU!“ A Boží vůli mohl vykonávat v aréně třeba medvěd. Přestože se jedná o velmi zajímavé historické souvislosti, počítejte s tím, že více než polovina snímku slouží jako výpověď a rozjezd pro dramatický závěr. Pokud očekáváte něco jiného, máte smůlu! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, jak car projevoval milost. 2.) Zjistím, že věta: ,,Přiznávám se bez mučení“ – pochází z Ruska. 3.) Jsem ,,kolotočář“ a hledám nové, tzv. ,,carské“ atrakce. 4.) Chci poznat po Janu Husovi druhýho solidního věřícího. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (12.02.2011)

Kterak královsky klouby zlámat dobrému námětu a zprznit zajímavou látku odpuzujícími postavami, nemajícími v dobrém filmu co dělat, aneb Tsar Ivan Hrozný, aneb spousta plkavých dialogů, které by působili pitomě i u artového Estonského dramatu o neblahém osudu židovských laboratorních myšek - lesbiček. Jak velká škoda, natočené je to totiž poměrně dobře, za poměrně dobré peníze (byť na davové scény s více jak padesáti komparzisty to nestačí) a s trochou snahy by mohl být výsledek výborný, jenže děj je prostě neskutečná pytlovina s debilníma postavama, které ve vážně míněném historickém filmu nemají co dělat a celé to působí zbytečně lacině a lobotomizovaně, což nespasí dobré kostýmy ani ucházející kamera. Zahodit do Dněpru a zapomenout. (30.07.2014)

Režisérovi se podařilo přesvědčivě zachytit atmosféru tehdejší doby. V jednání a rozhodování jsou jasně patrné prvky orientální despocie, pro ruské vládce celkem typické. Vztah Ivana a opata Filipa odpovídá daleko více tomuto modelu než vztahu mezi Jindřichem II. a Thomasem Becketem ve výborném Becketovi. Trochu mně chybělo alespoň pár flashbacků, které by přiblížily drsné strádání Ivana v době jeho dětství a dospívání a krutě neurvalé chování bojarů vůči němu. Ivan pak působí jako totální paranoik (než by jím zcela nebyl), ale některé vzpomínky z minulosti by ho umožnily přece jen trochu chápat. Při vší děsivosti Ivana byla jeho vláda přece jen o něco přijatelnější než předchozí vláda bojarů. (04.08.2011)