Cár

Výborný casting! Ten Ivan vypadá fuckt Hrozně! Jako by si Baba Jaga zašukala s Kostějem! Ale to je asi tak všechno! Takový údyrvoucí námět a ve výsledku to vypadá, jako by jej uchopila samotná barakuda Deana Horvátová a pojali to s Jurajem tak akosi nejasne. O konci sveta! Car má psychiku na cáry a tak skoro dvě hodiny zmateně blábolí jako jehovista po transfuzi a všichni kolem něj se chovají jako čuráci. Pardon, chtěl jsem říct, že všichni kolem něj se snaží vystihnout ruskou duši a dobu! Škoda jen, že jejich snaha "pašla v pizdu"... (30.07.2010)

Za sebe musím říct, že se jedná o opravdu zajímavý film o sporu cara Ivana s igumenem Soloveckého monastýru Filipem Kolyčevem na pozadí opričniny. Ač fakticky nevíme, jak Ivan IV. doopravdy vypadal, já si ho přesně nějak takto představuju. Pjotr Mamonov je vynikající herec a myslím si, že mu role sedla jako ušitá, navíc v kontrastu s jeho předešlou rolí otce Anatolije ve filmu Ostrov. Možná je trochu škoda, že film ztvárňuje pozdější léta carova života, snad by nebyl na škodu alespoň zrychlený exkurz do jeho mládí a počátků vlády. A Ivan IV. rozhodně nebyl šílenec, jak tady už zaznělo, stejně jako např. Stalin. Šílenci nevládnou přes 30 let. Šílencem byl Petr III. Jak už jsem řekl, nerozumím zde přítomným názorům, že se jedná o špatné či televizní zpracování apod., opravdu se těmto uživatelům divím... (17.01.2011)

Ruská variace na téma „despota a arcibiskup“. Tady na Západě ten příběh známe ze dvou výborných snímků – Becketa (1964) a Člověka pro každé počasí (1966). Ve východní verzi však panovníkovu anglickou uhlazenost nahrazuje rozmáchlé apokalyptické běsnění. Ostatně carem tu není žádný z požitkářských Jindřichů, ale fanatický Ivan, ne nadarmo nazývaný Hrozný. Snímek konfrontuje dva typy zbožnosti: v té carově se mísí vize blížícího se posledního soudu s pověrou a adorací vlastní moci, zbožností metropolity Filipa naopak prosvítá evangelium a stále zřetelněji i příběh samotného Krista. Po pomalu již kultovním „Ostrovu“ natočil Pavel Lungin další zajímavý kus, byť výhrad by tu bylo vícero než u předchozího počinu. Obsazení „otce Anatolije“ z výše zmíněného filmu do role Ivana vede k dočasnému prolnutí obou jurodivých postav, z nichž jedna je světcem a druhá šílencem (Možná je to však záměr. Snad se tu režisér zamýšlí nad tím, co může udělat s duchovním potenciálem špatné vedení a moc). Pro našince pak není lehce stravitelný ani ruský mesianismus, který snímkem tu a tam prosvitne – zejména ve scéně, kdy ikona Matky Boží v rukou dítěte pomůže Rusům zvítězit v bitvě proti polské (katolické) přesile. Politizované pravoslaví v lásce nechovám, ale skousl-li jsem je u Dostojevského, skousnu je i zde - druhá půle snímku naštěstí ukazuje, že to s tím poklonkováním samoděržaví a césaropapismu nebude tak zlé. Na závěr tohoto už beztak příliš dlouhého komentáře nelze nezmínit i podobnost s Andrejem Rublevem: středověká scenérie se téměř shoduje. Tarkovského film není tak explicitně křesťanský, zároveň však ve své náznakovosti není ani tak podbízivý. Lungin se po umělecké stránce nemůže kolegovi rovnat a jeho obrazy někdy hraničí s kýčem. I tak jsem za jeho filmy vděčný, protože se – poutavě a nepitomě - dotýkají témat, o nichž se v současné kinematografii obvykle mlčívá. (10.03.2011)

Přesvědčivé herecké výkony a až podmanivá dobová atmosféra jsou, myslím, to nejlepší, co film může poskytnout. 1) V té době již značně šílený car předvádí ve filmu mix primitivní krutosti a fanatické víry. Po první hodině jsem si poznamenal, že film je hnusný a chtěl jsem ho vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal a bylo mi tedy umožněno vychutnat si tento zvláštní filmový zážitek až do konce._____ 2) Z díla teče nebo alespoň kape ruskost. Pomáhá pochopit, jak se tvořila současná ruská povaha._____ 3) Tvůrci využívají parametry antické tragédie k zobrazení osudovosti, tak typické pro širokou ruskou duši._____ 4) Příběh se odehrává během krátkého úseku Ivanovy dlouhé vlády, za opričniny. Důraz kladou tvůrci na carovu krutost a pobožnost. Mimo záběr filmu jde carova reformátorská činnost, rozbor carovy povahy a dalších 15 let jeho vlády._____ 5) Jazykový koutek. Přívlastek грозный vedle českého hrozný má v ruštině význam i děsivý, hrůzostrašný, hrozivý, zlověstný, přísný či krutý. Он выглядит грозно - není hrozně, ale spíš drsně. Angličtina si z této přehršle významů vybrala právě to terrible, ale skutečnost je opravdu složitější. Takové je i dnešní vnímání cara Rusy._____ 6) Zasvěcený koment: GilEstel***, Aidan****, Andronikos*****. (22.02.2021)

Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o ruskou historii a chcete se něco dozvědět o životě prvního ruského cara, tak tento snímek vřele nedoporučuji. Autoři se zde totiž orientují na velmi krátké časové období vlády. Navíc se zcela (a pouze) zaměřili na tolik známé krutosti tyranského vladaře. Ivan IV jako reformátor zůstal zapomenut, stejně jako vítězství nad Tatary a územní expanze na Sibiř. Ani Pyotr Mamonov v titulní roli mě moc nepřesvědčil. Naopak Oleg Jankovskij v roli metropolity, nositele duchovních hodnot, byl vynikající. Film je pro mě zajímavý hlavně díky němu, jeho vztahu k carovi a mučednictví. On totiž nabízí humánní alternativu v atmosféře plné kruté despocie, paranoie a nelidské brutality. Díky této konfrontaci a dobovým reáliím má film atmosféru. Některé scény na mě zapůsobily opravdu silně. Třeba ta s „božím“ soudem, kdy car předhodí šlechtice medvědovi, načež se malá holčička rozeběhne s obrázkem Panny Marie do arény za křiku „Míšo, Míšo, nedělej to!“ Zvrácená krutost nechává vzpomenout některé nechvalně proslulé římské císaře. Moskva jako 3. Řím a car jako nástupce starověkých císařů. Autoři ale tímto svým pojetím vyobrazili Ivana IV spíš jako Nerona nebo Caligulu než jako Augusta nebo Trajána. Pravda bude asi někde mezi. 61% (08.08.2011)