Zakázané ovoce

„Je to hrozný pocit, že mé vlastní dítě skončí v pekle.“ Maria už má komunitní vymývárny mozku a neustálého svazování pravidly plné zuby a uteče. Její kamarádka Raakel dostane za úkol přivézt zbloudilou ovečku zpátky a zároveň ji chránit před hříchem…Karukoski mi ukázal už v Domově šedých motýlů, že problémy dospívání zvládá celkem umně přenést na plátno. V tomhle případě je to umocněné vzrušivým poznáváním neznámého, zakázaného světa. Reakce obou slečen se pak někdy zdají možná až příliš naivní, ovšem když vám od mala něco vtloukají do hlavy a nedají vám možnost řadu věcí poznat, přijdete si pak opravdu jako Alenka v říši divů. Na druhou stranu to úplně neomlouvá, když vyvádíte (Maria), jako by vám úplně jeblo. Nemluvě o chování obou hošanů, které bylo malinko úsměvné, neb nevěřím, že by někdo normální našel tolik trpělivosti s 2 hysterkami. Jinak poměrně solidně zpracované téma a konec s poslední výměnou pohledů jen nádherně ilustruje, jak je tahle „správná“ cesta pokrytecká a mimo. Za mě slušné 4*. (27.06.2021)

Kouzlo zhlédnutí uprostřed noci je vykoupeno subjektivním hodnocením nakopávající to objektivní o několik desítek procent nahoru. Porovnání s Oddělenými světy mi přijde nepřesné, jednak je toto o trochu víc romantyčka než drama, druhak je do očí bijící geografická rozdílnost tvůrců a jejich konkrétní pohled na podobnou tématiku. A ještě mě to přivádí k dalšímu srovnání, tady jsem se mnohem více sžil s postavami. (14.05.2013)

Dechberoucí snímek, který se moc slovama ani nedá popsat. Nechtěla bych být v kůži hlavních hrdinek ... Nedokážu si představit, že by mi někdo od dětství tloukl do hlavy takové nesmysly. Děj jsem hrozně prožívala a zachovala bych se úplně stejně jako hlavní hrdinka. Trochu jsem trnula, jak to celé dopadne a nakonec to dopadlo, tak jak jsem chtěla. Bez váhání dávám plný počet. Hádám, že tenhle film budu mít v hlavě ještě dlouho. (16.08.2014)

Forbidden Fruit je především moderní (love) story o mladistvých věřících. I když v tomto případě bych spíše použil střet zájmů mezi láskou (chtíčem - aneb hormony se bouří) a náboženstvím. FF je již třetím snímkem tohoto zajímavého režiséra se zaměřením na problémy mladistvých a zároveň druhým filmem, který jsem od něj viděl. Předešlému temnému dramatu s dokonalou hudbou - The Home of Dark Butterflies jsem v podstatě neměl co vytknout, zde se již pár věcí najde a nebýt těch dvou a charismatických (hlavně blonďaté Raakel - Marjut Maristo) hlavních představitelek, dal bych asi i 3*. Podobný námět byl přeci jen již zpracován a tento příběh není zas tak dramatický a silný, aby dostatečně zapůsobil. Pěkně je tu však rozvinuté přátelství obou dívek, které se po celou dobu filmu střetává nejen s porozuměním, ale také s konfliktem jejich zásad, hodnot a víry s žitím v urbanistickém světě. Celkově se na to pokušení dvou lolitek hezky kouká a někdy člověk zjistí, že vlastně černá není černou a bílá není bílou. (7/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

V důvěrnostech, vzezření postav a výběru tématu vesměs nepřesvědčivé drama, bojácně se zdržující jakéhokoliv zhodnocení či rýpavého pohledu (a rozhodně nikoliv ve prospěch dokumentárního nadhledu, kdy je konečný verdikt ponechán na divákovi) a zuby nehty se držící v rámci motivu pochyb ve víře klasického schématu "první chce poznat svět a ten jí ublíží, druhá ani moc nechce, pozná však tu hezkou stránku, ale zase se poslušně spolu se zdeptanou kamarádkou vrátí mezi pastýřovy ovečky". Nebýt poměrně sympatických představitelek titulních rolí a zasmušilé hudby, celé to posouvající alespoň k průměru, neměl by film zhola nic. 5/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (17.07.2009)