Ptákodemie: Děs a hrůza

Co o tomhle skvostu říct? Za prvé celý dva filmy jsem zkoukl na jeden zátah takže téměř 3 hodiny zábavy. No a teď k tomuhle dílu. Je to neuvěřitelná sračka. Už jen první minuta mě málem zabila když se písnička na začátku která trvá tak 15 vteřin neustále opakuje. Pak nastoupí hlavní hrdina a první co mě rozsekalo co má režisér se scénama které se opakují a ukazuje naprosto obyčejný krájení masa? No a pak se začlo mluvit. Takže dost často jsem nic neslyšel protože film byl předabovaný což jsem nijak nepochopil, kolikrát jim slova ani nespadly do huby. No a nám tím začla neuvěřitelně tupá romance která předčí svou stupiditou i to nejhorší od Pilchnerový. Nicméně mě tahle polovina bavila daleko více, protože byla tak stupidní až mě prostě dokonale bavila. Navíc ta hlavní herečka byla příšerná. Pak nastaly útoky ptáků a to byl pro mě prakticky konec, protože to bylo ještě horší, nejlepší bylo jak všichni na kameru panikařily a v zádu si jezdily auta úplně v pohodě a kolikrát tam šel i chodec bez problémů. Efekty byly nejhorší co jsem za poslední dobu viděl, opakující se scény a ptáci co jen létali na místě, a lidé umíraly bez toho aby se jich pták dotkl. Guilty pleasure. Dvojka se mi moc nelíbila protože byla už brána jako komedie ale tohle ne, tohle bylo bráno vážně. Ještě větší zábava než The room. (28.07.2013)

Birdemic bývá někdy srovnáván s Wiseauovým dílem The Room. Tak trochu neprávem. Tommy Wiseau se domníval, že točí seriózní film, a obklopil se aspoň z menší části profesionálním týmem, což je přece jen znát na výsledku. V Birdemic: Shock and Terror neplatí absolutně žádná formální pravidla, celý "film" je vrcholně amatérský a na koleni splácaný. Střih zvuku neexistuje, herci neprošli snad ani divadelním spolkem na základce a postprodukce (kterou si Nguyen nejspíš dělal celou sám) to těžce zazdila. Zatímco Wiseauovi občas uteče nějaká vedlejší zápletka, opakují se mu scény a hlášky a celé to působí bizarně mile, James Nguyen dal dohromady něco, co by natočil každý za pár šupů na mobilní telefon a co není v konečném důsledku nijak zvlášť zajímavé. Snad jen tím, že se to ocitlo v oficiální distribuci. Jenže jak pravil Jarda z Hudebních masakrů, freakshow táhne. (836., 22. IX. 2013) (22.09.2013)

Největší shit co jsem kdy viděl, absolutně nezvládnutej kde se dá. Po dvaceti minutách jsem to proklikával, protože na to se nešlo dívat. "Herci" jsou absolutně toporní, bez emocí nebo hereckýho umu, úplně trpí a my s nima (představitel hlavní role je k smíchu, protože vždycky po herecky vypjatý situaci udělá megatrapný stavy). Střih vypadá tak, že na scénu dvě sekundy čumíme, než se tam něco začne dít. Režie je pomalá a nejvíc nudná (mezi vrcholy nudnosti patří jízda do práce). Dramaturgie nulová. Celou dobu do toho hraje sračkoidní ambientní hudba jako ukradená ze supermarketu nebo z Maria. A v 45. minutě filmu přijdou ptáci ... Seminář z IVT hadr. Žasnul jsem, co jsou někteří lidi schopni vytvořit a prezentovat to jako film. Dva typy ptáků (černý a hnědý) mávaj křídlama, pomalu plachtěj a lidi po nich šlehaj ramínkama ze skříně a předstírají zuřivou bitvu a ptáci jenom kníkaj. Občas jeden spadne, nebo flusne kyselinu a lidi začnou křičet, mazat se marmeládou a padat k zemi v agónii a ptáci se nehejbaj a jenom dělaj křídlama. Rád se kouknu na trashe a zasměju se u nich, ale tohle je stylová ukázka toho, jak se to nemá dělat. Všechno, co se dalo pokazit, se pokazilo. (11.12.2010)

Jak trefně poznamenal kamarád - ano byl to šok a ano byl to teror. S výčtem co vše bylo špatně nemá cenu ani začínat, protože špatně bylo úplně všechno. Taková 7 minutová scéna kdy hlavní hrdinové jdou na výstavu dýní a defakto nic celou dobu neříkaj, to je ještě luxusnější část filmu. Jedné co dělalo film snesitelný byla chyba v titulkách, kdy se nám zasekla asi na 30 minut věta "vyndej ho", což dalo fimu rychle úplně jiný smysl :D Takže viděla sem už pár fakt špatných filmů, ale todle se nedá brát ani jako vtip, protože je to filmařsky absolutně nezvládnuté. (29.09.2013)

Ak by som chcel točiť filmy, možno zakotvím v podobých hraniach sa s výstavbou naratívu, lavírujúcich na hrane campu a trashu. Birdemic je hlboko postmoderné dielo, ktoré sa vôbec nesnaží nabaliť na Hitchcockových Vtákoch a vykrádať ich, ako to býva v konotáciách s týmto filmom mnohými divákmi dešifrované. Režisér Birdemicu James Nguyen je ironik, fanúšik najodpadovejšieho braku, hrdého braku, ktorý sám seba priznáva a je vyhľadávaný diggermi, usilujúcimi sa nájsť si svoj „dokonalý film“, ktorý vlastne nejestvuje. Birdemic je rozdelený na dve zámerne nesúvisiace polovice. Prvá sa zameriava na vývoj vzťahu predajcu softwaru a modelky. Po približne 45. minútach sa rozprávanie nárazovo zvrtne z romantickej pocty telenovelám na monster film, v ktorom na našich hrdinov bezdôvodne útočia bizarne zanimované, agresívne makety 2D orlov. A podobné avantgardné postupy sa tu dejú neustále. Ovšem toto nie je avantgarda, ale číre mainstreamové dielo. Cieľavedomo „zlý film“, v ktorom ak by ktosi našiel jeden správny strih, vhodne nasadený zvuk či prislúchajúce osvetlenie scény bez úmyselného prepálenia, tak nie je možné, že ten dotyčný sledoval práve Birdemic. Najprínosnejším je ale jeho vysmievanie sa lacným a podliezavým agitáciám, v tomto prípade ekologickým, keď sú do popredia veľmi nadnesene pretláčané prvky typu dobráckeho sfanatizovaného ochranára z lesa, pôsobiaceho ako tesne po vymydlení mozgu nepríčetnou komunitou alebo samotná príčina útoku vtákov, ktorá je spôsobovaná globálnym otepľovaním. Všetko samozrejme v serióznom móde bez návodných dekódovacích šablón. 95% (02.02.2014)