Drtič kostí

70% Zatím poslední adaptace knižní série o bývalém policistovi Brennerovi, naštěstí lepší, než předchozí Silentium. Brenner tentokrát není tolik ve středu pozornosti (a dokonce se ani nekočkuje s nasranými policajty) a film samotný dosti balancuje na hranici různých žánrů. Navíc se tu prakticky upouští od hlasu vypravěče, typického pro předchozí snímky série (jestli se nemýlím, zní pouze na samém začátku). Přijde mi zajímavé, že jak v Silentiu, tak v Der Knochenmann mají "hlavní padouši" velmi dobrou motivaci k páchání zločinů, jdoucí za obvyklé choutky po moci, po penězích nebo prostě jen uspokojení nějaké choutky. (Nejvíce se mi líbil první snímek Přijď, sladká smrti, na druhém místě Knochenmann a až na závěr Silentium. Snad se dočkáme za pár let dalšího filmu, knih je totiž tuším sedm...) (17.09.2012)

Můj třetí snímek na letošním Febiofestu. Říká se, do třetice všeho dobrého a zlého. V mém případě rozhodně DOBRÉHO. Přiznávám, od Wolfganga Murnbergera jsem doposud neviděl nic a snímek si vybral především pro jeho libozvučný český název - Drtič kostí. No řekněte sami, může člověk odolat :o) Já tedy rozhodně ne. Mimochodem, každý zanedlouho pozná, proč tento název..... Nebudu se rozepisovat o příběhu samotném, to ani nemá cenu a tak tentokráte spíše dám doporučení, kterou cílovou skupinu by mohl tento snímek zasáhnout. Der Knochenmann je film pro milovníky kvalitního ČERNOČERNÉHO HUMORU a starého poctivého řemesla- ŘEZNIČINY :o) Do dvou třetin snímku se jedná o " lehce odlehčené dílko " protknuté skrz na skrz černým humorem, aby následně s blížícím se koncem tvůrci notně přitlačili na pilu ( tedy pardon, spíše na sekáček na maso a jiné " kuchyňské náčiní " :o) Oproti místnímu panu hostinskému je řezník z Hostelu " pan záčátečník ". p.s. jak je to vlastně se samotným panem Horvathem, useknutým prstem pana Horvatha ( nebo, že by to nebyl jeho prst ) a komu proboha patří druhý useknutý prst. To vše a ještě mnohem více se dozvíte v této černé rakouské komedii. Označení krimi/ thriller tu totiž není tak úplně na místě. Výsledný resultát: 80% (31.03.2010)

V podstatě úplně to samé jako Ukrutně šťastni, jen mnohem normálnější a předvídatelnější. Některé motivy zvládají rozdmýchat bránici i překvapivý údiv na hranici maxima, nicméně stále je tu spousta těch, které jen vyplňují čas mezi něčím zajímavějším a chytřejším. Konec už je hodně slepovaný a přespříliš toužící ještě malou chvíli něčím šokovat. Nosné téma mimochodem o stupeň lépe rozvedli i dánští Řezníci. 70% (31.03.2010)

Ne vždy, když se někdo snaží balancovat na hranici trapnosti, to vyjde. A Knochenmann bohužel až nepříjemně často z této laťky pomyslné absurdity a bizarnosti padá. Hlavní zápletka filmu je okamžitě jasná z „poživačných“:) záběrů na drtičku ve sklepě, což je nepochybně záměr a svým způsobem i pracovaní s očekáváním diváka. Potom se už můžeme pouze soustředit na to, jak a za jakých okolností se aktéři do sklepa dostanou. A tady by právě měla propuknout hravost a originalita tvůrců. Bohužel třeba například Jensenovu humoru je to, co tady Murnberger předvádí, na míle vzdálené. Drtič kostí obsahuje vše, co by podle „správného protokolu“ tento typ filmu měl obsahovat: psychopatického vraha, ruskojazyčnou mafii, děvku, transsexuála, kanibalismus a spoustu kreténů s dementním chováním navíc. Tudíž vše, co by tak mohlo být nějakým obecným prototypem kontroverznosti. Murnberger divákovi podsouvá, že sleduje něco kontroverzního, u čeho by měl být napůl pobaven a napůl znechucen, případně nechutně pobaven, a zároveň docela alibisticky končí záběry právě v tom okamžiku, kdy nabude vědomí, že už by to na běžného diváka mohlo být moc, a tudíž hrozilo nebezpečí, že jeho film odmítne. Ve výsledku je to tak taková salónní spíše podprůměrně zábavná kontroverze, jejíž subjektivní užitek roste s mírou alkoholu v krvi. P.S. Life is Life po ose Laibach-heimatfilm-übermensch-nechutnej saladon na diskotéce-rakouský sklepy budu mít už navždy spojenej s naším jihozápadním sousedem. (28.01.2011)

Fašírka z bratří Coenů na rakouský způsob s fritzlovským trojobálkem. Místy opravdu neodolatelně černá psina o tajemné místnosti pod domem a chlapíkovi, co z nedostatku štěstí a přemíry lásky semele pár ruských pasáků. Do toho se přimotá neodolatelně laxní ex-policajt a spousta dalších bizardit všeho druhu. Poměrně mi vadilo, že zatímco třeba titulková sekvence je exkluzivní, Drtič kostí místy úplně zbytečně sklouzavá do vizuální rutiny. Nahoru ho táhnou jak herecké výkony, tak především onen syndrom "rakouského sklepnictví", čili oné maligní brutality, která bují pod načesaným povrchem normálních občánků. Haneke tento syndrom analyzuje, Murnberger si s ním v duchu postmoderní záliby v pokleslosti pohrává, přesto však v jeho filmu můžeme stopovat i prvky společenské satiry. Bavil jsem se opravdu výborně, byť pocit, že film není ani zdaleka tak radikální a nenormální, jak být měl, ve mně jaksi přetrvává. (31.03.2010)