Až na dno

Nosní sliznice zdevastovaná koksem, plicní sklípky crackem, nízké promile krve v alkoholu, občas střelba do žíly, či autorádia a slepá sázkařská víra ve schopnosti LA Dodgers - tak to je Zlý poručík. Harvey se do role policejní trosky docela položil (vehementní pouliční masturbací mě nechtěně i rozesmál) a v rámci zachování duševního zdraví mohl být jen rád, že natáčení trvalo pouhých 18 dní.. U bezútěšného a depresivního Ferrary mě mrzí to, že znovu podrazil sám sebe nevyužitím potenciálu příběhu a tím vlastně zdevalvoval i brilantní výkon Keitela. (24.08.2009)

Od Abela Ferrary jsem nic jiného neviděl, jen ho registruji jako polarizujícího režiséra, jehož filmy (ač často se slavnými herci v hl. rolích) označuje spousta diváků za totálně mizerné. Jestli má být Poručík opravdu tím nejlepším, co Ferrara natočil, dost možná si nebudeme výrazněji rozumět, ale chladným mě ten film úplně nenechal. Harvey Keitel svým bravurním výkonem v totálně antihrdinské postavě věčně sjetého poručíka drží film hodně nad vodou a také po stránce atmosféry jsou některé scény zvláště z velkoměstských ulic a nočních podniků dostatečně vtahující (svým puncem autenticity). Ale pak už zbývá jen občas nějaký ten hudební nápad, částečně z monotónnosti vytrhávající náboženské odkazy a na americký film své doby nebývale naturalistický styl, jenže „dějově“ se Poručík točí v bludném kruhu neustálého fetování, sázení, nadržení a upadání do šílené deprese ze strany hlavní postavy a po většinu času tomu chybí větší gradace (mimo spádů do nesnesitelně depresivního vzlykání v kostele i na ulici). S pořádně vystavěným dějem, větším napětím a psychologií hlavní postavy s vystižením příčin vedoucím k násilí a závislostem by to přitom mohlo být i v tomto stylu skvělé (jako třeba Ardh Satya), takto zůstal jen pamětihodný Keitel v postavě, jejíž osud mi byl ve finále lhostejný. [70%] (21.09.2024)

Naprosto špičkové drama o poldovi, kterého dokonale ztvárňuje Harvey Keitel ... Největší anti-hrdina, jakého jsem ve filmu kdy viděl ... Non-stop sjetý, sfetovaný nebo ořralý čím se dá, na všechny má vyjebávky, lži, je to podvodník, gambler, sázkař, spí s kurvama ... I když jeho život je na první pohled dlouhou dobu "uhlazený" a nikdo na něm moc nic nepozná (nebo všichni dělají, že to nevidí ...), nakonec se stejně dostává na samotné dno. Excelentní herecký výkon Keitela dělá z tohoto filmu fakt pecku. Špinavý, zvrácený, cynický film ... Jsem skutečně zvědav na nový "remake" s Nicolasem Cagem, kterého si v takové roli rozhodně nedokážu ani náhodou představit ... (06.04.2010)

O zápletku tu nejde, vyšetrovaniu sa vlastne ani nevenujeme. Čo snímku robí nezabudnuteľnou je poňatie vyšetrujúcej postavy a tá je vskutku ukážková. Hlavný predstaviteľ podáva herecké ultimátum v scénach, na aké by ste iné hollywoodske hviezdy nenahovorili. A to všetko v surovom, low-costovom podaní pre polnočné premietanie. Známa persóna z Bronxu nebola už nikdy toľko odvážna a nekompromisná ako tu. Kultová vec. (31.01.2014)

Vyplň si život niečím, veď o tom to tu je. Aspoň teda tak je to vtĺkané výchovou a tak. Brániť spravodlivosť, dobro. Tak fajn, prečo nie. Policajti sú takí. Chytajú bubákov. No kdesi zrejme nastal skrat. A poznanie, že stačí všetkým len preplachtiť. A zaradiť sa. Takže: deti už sú, manželka je, dom, auto práca tiež. Aj viera. No ale, čo, čím sa zabaviť aby to nebolo všetko, tak...fádne. Aby tie revúce trúbky nalinkovanej ničoty tak neboleli. No, čosi by bolo. Rozkoše. Drogy. Únik z nudy. Do extrému. Do ďalšej rutiny. Do neznesiteľnosti. Uzabávať sa. Ani to už nie je ale časom žiadna zábava. A keď sa i ten najextrémnejší pôžitok sa stane nudným rituálom, čo ostane? Čo, keď aj výhra v stávke by nebola ničím iným len predĺžením fetovania v síce kvalitatívne vyššom leveli, ale mechanizmus úniku by ostal. Zase ten istý. Tak čo ešte nebolo? Kvílenie. K Bohu. Toho sa zrejme bál i keď mu nadával. Spoznal, že odpustiť sa dá aj spadnutie do absolútneho popretia a tak sa o čosi podobné pokúsil, hoci dobre vedel, že jeho vlastné šance sú v zmysle fyzického prežitia vlastne nešancami. (10.08.2009)