Až na dno

Remak s Cagem ( kvůli kterému jsem si originál sehnal ) je jednoznačně lepší. Ferrara je možná kultař, ale já si ještě ničeho nevšiml ( alespoň podle toho, co jsem měl z jeho filmografie dosud možnost shlédnout ). Film nenabízí kromě výkonu páně Keitela vůbec nic a vypadá, jako by ho tvůrci násilně poslepovali dohromady v jedné z jasných chvilek. Velké zklamání. (24.12.2010)

Škoda že hlavní postava byla tak izolovaná. Kdyby se jí podařilo scénáristům provázat a utáhnout několika vztahy, mnohem silněji by divákovi doběhlo, jaké torzo člověka sledujeme. Samozřejmě jsem si vědom toho, že ukázat to špatné explicitně a to dobré symbolicky v závěru, mohl být tvůrčí záměr. Ostatně má to své kouzlo, nechat návštěvníky přihlížet za sklem místy až groteskně vyhlížející přehlídce špatností vzteklého orangutana. Psát něco o výkonu Harveyho je opravdu těžký, asi bych každýmu, kdo to s filmy myslí vážně, doporučil se na Bad Lieutenant podívat. Člověkovi to připomene na jaké úrovni se dá herectví provozovat. Film to sice není zrovna lehký na dívání, silně totiž vyznívá především v několika vyhrocených scénách, v průběhu ale působí tempo vyprávění děje trochu vlažně. Asi nejsilnější scéna ze všeho toho masturbování, střílení a nadávání je ta poslední. (24.07.2011)

Film je natáčen jako drsný film z ulic, trochu to odkazuje na Scorseseho "Taxikáře". Jako kdyby na ulicích neexistovalo nic dobrého, jako kdyby špína a hnus skutečně vládly. Propojení s náboženskými vizemi je pak zvláštní a trochu rušivé. U Scorseseho je to pochopitelné, ale nakonec i u Abela Ferrary, který je z podobného prostředí a má italské, tedy především katolické kořeny. Přesto to nic nemění na tom, že syrovost ulic je až ve zbytečném a nepříjemném kontrastu, který ateistovi příliš mnoho neřekne. Harvey Keitel přesto podává výkon, za který ho budete obdivovat a možná i nenávidět. (19.11.2013)

Od Abela Ferrary jsem nic jiného neviděl, jen ho registruji jako polarizujícího režiséra, jehož filmy (ač často se slavnými herci v hl. rolích) označuje spousta diváků za totálně mizerné. Jestli má být Poručík opravdu tím nejlepším, co Ferrara natočil, dost možná si nebudeme výrazněji rozumět, ale chladným mě ten film úplně nenechal. Harvey Keitel svým bravurním výkonem v totálně antihrdinské postavě věčně sjetého poručíka drží film hodně nad vodou a také po stránce atmosféry jsou některé scény zvláště z velkoměstských ulic a nočních podniků dostatečně vtahující (svým puncem autenticity). Ale pak už zbývá jen občas nějaký ten hudební nápad, částečně z monotónnosti vytrhávající náboženské odkazy a na americký film své doby nebývale naturalistický styl, jenže „dějově“ se Poručík točí v bludném kruhu neustálého fetování, sázení, nadržení a upadání do šílené deprese ze strany hlavní postavy a po většinu času tomu chybí větší gradace (mimo spádů do nesnesitelně depresivního vzlykání v kostele i na ulici). S pořádně vystavěným dějem, větším napětím a psychologií hlavní postavy s vystižením příčin vedoucím k násilí a závislostem by to přitom mohlo být i v tomto stylu skvělé (jako třeba Ardh Satya), takto zůstal jen pamětihodný Keitel v postavě, jejíž osud mi byl ve finále lhostejný. [70%] (21.09.2024)

Démon Abel Ferrara probudil v Harvey Keitelovi temné stránky duše... Jeho věčně sjetý policajt by měl sám sebe raději zatknout. Hazard a drogy vás sice přiblíží ke spodině, která je jednou nohou v kriminále, lákavé splynutí ale někdy překročí neviditelnou mez, od které není cesty zpět. Mrzký špinavý svět, kde se hodnoty a morálka hledají velmi těžce. Kníkající a masturbující Harvey Keitel by měl dostat cenu Heleny Třeštíkové (která jistě vznikne) za věrné sociologické podání policajtské trosky... (27.08.2011)