Sociálna sieť

Návykové...Pokud jste čekali analytickou sondu do tajného světa sociálních sítí či komentář k tomu, jak soukromí mizí rychleji než deštné pralesy v Amazonii, budete překvapeni. Social Network není laboratorní zprávou o tom, jak internetové generaci změnil život fenomén sítě, která je "každodenním třídním srazem" a dělí své světoobčany na exhibicionisty a voayeury. "Ten film o facebooku" vůbec není o Facebooku. Vypráví o mladíkovi, který jako Alexander Makedonský vytáhl na tažení a z bezpečí svého počítače stvořil virtuální svět přátel, tagů, zdí a statusů, v němž se stal absolutním monarchou. A protože mu dialogy píše nejlepší scenárista současného Hollywoodu Aaron Sorkin, tvůrce West Wing, a na režijní sesličce sedí geniální chameleon David Fincher, vznikla jedna z nejlepších dramedií posledních let. Co k tomu přispívá? Sofistikovaný a vyspělý humor Sorkina, který s ironií městského intelektuála nemilosrdně črtá charaktery z elitní univerzity, Fincherova absolutní koncetrace, jenž postihuje tep doby a maličkostmi jako rytmus muziky dosahuje strhujícího tempa, perfektní casting autistického Eisenberga i světáckého Timberlakea. Ale nemá smysl pitvat jednotlivé díly mozaiky, platí tu, že celek je víc než suma částí. I pět dní poté ve mně rezonuje nebývalou intenzitou. Stále vidím šifry, které neumím rozluštit, vzpomínám na detaily, které mě pudí na opakovanou projekci. Social Network má štěstí, že není generačním filmem o světě online, ve kterém stále větší částí svých bytostí žijeme, ale nadčasový kousek, jenž nezapadne ani v budoucnu, kdy samotný Facebook bude klinicky mrtvý a jeho tvůrce starým podivínským miliardářem, který byl kdysi ve správný čas na správném místě. Ačkoli jsem nikdy neměla účet v bigbrotherovském vesmíru, Zuckerbergovi jsem vděčná, že inicioval filmové manželství mezi Sorkinem a Fincherem. Sláva jejich dítěti. (03.11.2010)

Mistrovské dílo, které zraje s každým opakovaným shlédnutím. Geniálně zrežírováno, Reznorem invenčně ohudebněno, perfektně nastříháno, s bezchybným castingem. Především - pro mě do této doby neznámý - Andrew Garfield mě nadchnul svým mistrovským herectvím (velká naděje pro příštího Spider-Mana), ale lehce autistický talentovaný asociál Jesse Eisenberg za ním nijak nezaostává, tady věřím v obou případech, že minimálně oscarové nominace jsou jisté. Každá doba měl svůj významný film, který jí charakterizoval, šel na dřeň její podstaty a stal se nadčasovým. Fincherovo dílo takovým filmem - v dnešní době rozmachu informačních technologií a nebojácného podnikání mladé generace - je také. (15.01.2011)

Představte si ještě ukecanější Zodiac naplněný čistě informačními dialogy, ale bez jakéhokoli napětí a místo sklepní scény dilema „přidá si mě/nepřidá?“. Přesně to je „Facebook“. Všem, kdo tak nadšeně slintají nad „vynikajícím generačním filmem“, bych ráda připomněla dvě věci: a) „Facebook“ není o současné generaci mladých, ale o současné generaci yuppies a b) o těchto lidech natočil Roger Avary v roce 2002 nepřekonatelnou výpověď jménem Pravidla vášně, jež se ve srovnání s „Facebookem“ honosí třemi výhodami: není nudná jako aktualizace facebookové zdi, arogantní sociopati jsou tu výrazně lepší a funkčnější a nakonec má ten film i o čem vyprávět a co říct. „Facebook“ není výpovědí o této generaci, ale jejím produktem a jako takový silně připomíná Ellisova Viktora a jeho výlet po Evropě: I no longer know who I am and I feel like a ghost of a total stranger. (01.11.2010)

(1001) Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský". (6.5.2016) (05.03.2011)

Film, ktory z pohladu historie este nemal vzniknut. Je na to priskoro a mozno az buducnost ukaze, ako velmi priskoro to bolo... Kazdopadne tu riesime film ako taky, a ten bol spracovany vynikajuco. Klasicky Fincher, niet mu co vytknut. Ale zaroven to nie je film, na ktory by ste v priebehu najblizsieho tyzdna nezabudli. nebude to ani hereckymi vykonmi, tie su skvele, ani hudbou, ta je este lepsia a popravde, nebude to Fincherom. Nikde neurobil chybu, len ten namet... Pre ludi, ktori fejsbuk vyuzivaju a nasli sa vnom (a aj svojich priatelov, priatelov priatelov, znamych priatelov priatelov atd) namet asi bude to prave orechove, ale pre mna je to nazretie do niecoho, ci mi je celkom, ale celkom u ocasu a keby film netocil Fincher, keby v nom nehral Eisenberg, asi by som na neho hodila zvysoka bobek. Takze aj napriek tomu, co som napisala, film patri medzi nadpriemer (dokonca ten vyssi), ale kedze mam v mozgu odychtavac spamov s hocicim, kde sa nachadzaju slova face a book, tak nie som impressed. Not at all :) (28.10.2010)