Sociálna sieť

Pro mě je těžké se na film dívat z pohledu nezaujatého diváka, když jsem měl možnost seznámit se s Markem Zuckerbergem osobně. Takže to vezmu pouze z řemeslného hlediska. David Fincher nepřekvapil (pro mě bohužel) a odvedl prvotřídní práci, která se nějak nepřevyšuje nad ostatními jeho filmy. Díky dobře napsanému scénáři tu máme dvě linie. Jedna z "přitomnosti" a druhá z dob, které předcházeli právě k té přítomné situaci. Film obsahuje vše, co správný příběh obsahovat má a tím si zaslouží plný počet hvězd. A však pro mě to není film roku. (13.11.2010)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Unesený nejsem, ale jedna věc se mi na filmu líbila - svým pojetím je totálně "anti-facebook", když klade důraz na "hmotnost" filmového jazyka, na precizní výstavbu dialogů a i rychlé kombinování časoprostorových rovin. Díky tomu působí jako zaujatá, ale s odstupem činěná výpověď o jednom sociálním fenoménu, o skupině lidí, kteří dnes utváří společnost stejně výrazně jako státní aparáty. Časté srovnání s "There Will Be Blood" beru, i když tady Fincher na celé čáře prohrává. Zuckerberg a Plainview jsou postavy společné svou vášní pro prchavou esenci, ale v tomto ohledu dokázal PTA sestoupit mnohem hlouběji než David, který jako by byl občas okouzlený povrchním kouzlení (např. závody veslic, esteticky strhující, ale jaksi mimo koncept) a především limitovaný tím, že Sorkin z pochopitelných důvodů nemůže být v Markově psychologii až tak kontroverzní. Chtě nechtě tak motivace pro celý sociální experiment vyznívá přeci jen dost konstruovaně. Jinak ale všechna čest - na to, že jsem dvě hodiny sledoval lidi, jimž nerozumím a jimiž svým způsobem pohrdám, jsem se výtečně bavil a mnohé pochopil. A bez skrupulí říkám: Zuckerberg je možná podivný hajzlík, ale rozhodně velký frajer. Svou asociálností vystihl něco, co je v lidské psýché a společnosti přítomné od pradávna. (30.10.2010)

Jedenáct let je pryč, s ní Fincherovo obrazové exhibování, a na světě je film, který útočí na pocity stejným způsobem, jako kdysi Klub rváčů. Generační přemýšlení o tom, že už nejde o to se vymanit ze systému, ale být jeho součástí je ‚děsně cool‘. Nejsem nerd, ani nerozumím IT, ale Zuckerbergovi ano. To se mi líbí. (09.11.2010)

Ze začátku filmu mě dost štvaly ultrarychlé dialogy a z nich vyplívající zrychlené titulky, které jsem skoro nestíhal číst. Pak si na ně moje oči zvykly a já si mohl plně vychutnat kvalitně natočený snímek o vůbec nejaktuálnějším fenoménu, ačkoliv pozornost byla soustředěna hlavně na soudní spor. Jinak překvapil mě Justin Timberlake vůči kterému jsem měl před zhlédnutím předsudky jako vůči herci a pak se mi moc líbil výmluvný konec, jenž krásně uzavřel toto velmi zajímavé životopisné drama. Po průměrném Zodiacovi a Podivuhodném případu Benjamina Buttona to vidím konečně zase na 4*, dobrá práce Davide. (31.03.2011)