Sociálna sieť

(1001) Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský". (6.5.2016) (05.03.2011)

Zuckerberg nás naučil vtlačit život do statusů. Aaron Sorkin jeho život a dílo na oplátku vtlačil do story o ambiciózním nerdovi, který chce uspět, aby přestal být asociálem. Je to mistrná dramatizace skutečných událostí, luxusně rozepsaná do svižných dialogů, přepečlivě zrežírovaná a bez výhrad zahraná. Napodruhé mi to do sebe zapadlo ještě líp, v těch scenáristických finesách se projevuje dokonalé umění zkratky a charakterizace postav a situací, tak aby obstály v rámci jednoho snímku a zároveň měly bez nadsázky existenciální přesah. K absolutoriu mi schází jen nějaký moment nebo parametr filmu, který by se mnou vyloženě zamával. Fincherovy filmy jsou perfektní, bez zaváhání letí před očima. Ale jeho poslední tři vypiplané kousky mě už nezmasakrovaly tolik jako svého času Klub rváčů nebo Sedm - nejen že v nich nejsou tak vděčné divácké momenty, ale hlavně už nemají tu návykovou dravost a živelnost. Točí je starší, zkušenější a paradoxně snad až příliš vyspělý, nechybující, a proto trochu odtažený tvůrce. (14.10.2010)

Návykové...Pokud jste čekali analytickou sondu do tajného světa sociálních sítí či komentář k tomu, jak soukromí mizí rychleji než deštné pralesy v Amazonii, budete překvapeni. Social Network není laboratorní zprávou o tom, jak internetové generaci změnil život fenomén sítě, která je "každodenním třídním srazem" a dělí své světoobčany na exhibicionisty a voayeury. "Ten film o facebooku" vůbec není o Facebooku. Vypráví o mladíkovi, který jako Alexander Makedonský vytáhl na tažení a z bezpečí svého počítače stvořil virtuální svět přátel, tagů, zdí a statusů, v němž se stal absolutním monarchou. A protože mu dialogy píše nejlepší scenárista současného Hollywoodu Aaron Sorkin, tvůrce West Wing, a na režijní sesličce sedí geniální chameleon David Fincher, vznikla jedna z nejlepších dramedií posledních let. Co k tomu přispívá? Sofistikovaný a vyspělý humor Sorkina, který s ironií městského intelektuála nemilosrdně črtá charaktery z elitní univerzity, Fincherova absolutní koncetrace, jenž postihuje tep doby a maličkostmi jako rytmus muziky dosahuje strhujícího tempa, perfektní casting autistického Eisenberga i světáckého Timberlakea. Ale nemá smysl pitvat jednotlivé díly mozaiky, platí tu, že celek je víc než suma částí. I pět dní poté ve mně rezonuje nebývalou intenzitou. Stále vidím šifry, které neumím rozluštit, vzpomínám na detaily, které mě pudí na opakovanou projekci. Social Network má štěstí, že není generačním filmem o světě online, ve kterém stále větší částí svých bytostí žijeme, ale nadčasový kousek, jenž nezapadne ani v budoucnu, kdy samotný Facebook bude klinicky mrtvý a jeho tvůrce starým podivínským miliardářem, který byl kdysi ve správný čas na správném místě. Ačkoli jsem nikdy neměla účet v bigbrotherovském vesmíru, Zuckerbergovi jsem vděčná, že inicioval filmové manželství mezi Sorkinem a Fincherem. Sláva jejich dítěti. (03.11.2010)

Mistr Fincher již v předchozích dvou filmech dokázal, že režijní preciznost a perfekcionismus nemusí z filmu křičet na míle daleko, jeho smysl pro filmovou "dokonalost" zůstává subtilní až téměř nepostřehnutelný. Na venek se projevuje ve formě poutavého vyprávění, konzistenci dramatu a z technických aspektů detailní práce se světlem, či ladné a cílevědomé kameře. The Social Network však není tak atmosferický film jako Zodiac, či působivý opus jako Benjamin Button, proto mi přijde, že zde ten "nenápadný" styl režie znamená slabší prožitek z celého filmu. Téměř všechno tedy táhne scénář, který je sice naplněn vybroušenými dialogy, ovšem více než důstojné zpracování "historické" události také nenabízí. 8/10 (02.11.2010)

Jedenáct let je pryč, s ní Fincherovo obrazové exhibování, a na světě je film, který útočí na pocity stejným způsobem, jako kdysi Klub rváčů. Generační přemýšlení o tom, že už nejde o to se vymanit ze systému, ale být jeho součástí je ‚děsně cool‘. Nejsem nerd, ani nerozumím IT, ale Zuckerbergovi ano. To se mi líbí. (09.11.2010)