Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965

Rok 1965 a podruhé (Konec velké epochy) televizní sci-fi film s originálním zpracováním s prvky fiktívního reportážního dokumentu. A aby toho experimentování nebylo málo, tentokrát s nehereckým obsazením. Žít v 60.letech, asi by mě zrovna tohle nenadchlo, ale jako diváka 21. století mě nikdy nepřestane fascinovat, kolik ojedinělých filmových i televizních projektů v těch zlatých šedesátých vzniklo, byť se některé na první pohled mohou zdát hodně podivné. Takové je spočátku i sci-fi o záhadném zastavení všech hodinek ve městě a objevu záhadné ženy v rukou doktora-podivína. Ale pak se to rozjede v skvělý spor přednášek a diskusí vědeckých pracovníků a v druhé polovině rovněž není nouze o napětí a překvapivé rozluzení. A překvapením byl samozřejmě i zajímavý herecký výkon mladého dr.Miroslava Plzáka. ,,Kdyby se ocitl kdokoliv z nás v 15.století, to by ho pak museli rovnou upálit?!" Pěkný 60-tkový snímek spíše na jedno zhlédnutí, ale dávám mu 70% // Zajímavost: Po filmu Muž z prvního století (1961) se jedná o druhý snímek se stejnou představou budoucnosti, kde rok 1961 představuje mezník (první let do vesmíru), od kterého se počítá nový letopočet "po Sputniku." (30.10.2017)

Začátek byl zajímavý, to je bez debat. A celkem i zábavný. Čím víc se pak ale tvůrci snažili o seriózní scifi (dokonce s poselstvím a politickými narážkami), tím víc to drhlo. Závěr příběhu sice nakonec ukočírovali, ale jestli to někomu stačí... Po téhle nudě si člověk aspoň uvědomí, jací machři jsou Cimrmani nebo Philip K. Dick. (14.11.2013)

Toho ,kdo od sci-fi čeká brány času, hvězdné války, alieny a ekšn vůbec, to nenadchne, ale mně to připadá jako pěkná mystifikace podobná páně Součkovým příběhům (Jantarová komnata). Vím, že leckterý humor (kecy systematizovaných marxistických filozofů, zaštiťování se sovětskou vědou u parapsychologického výzkumníka) je už záležitost pamětnická, stejně tak jako vědomí toho, že karikatura fízláckého redaktora závodního časopisu Pískovák, byla na svou dobu dost odvážná. To už asi ti, co nezažili předešlý režim, nemohou ocenit. Ale přes to je tento filmeček zdařilým dokladem o tom, že šlo natočit poutavé sci-fi i ve skromných podmínkách Čs. televize v r. 1965. (19.12.2010)

Snaž se uvažovat normálně....Jak normálně ?...Normální je, všechno co je nepochopitelné a nezvyklé uklízet ze světa do blázince a do kriminálu ? Režijně, scenáristicky i svým přesahem je to na 100 %...A přihlédnutí k době vzniku ještě bonus navíc...Spousty chytrých politických narážek, na neschopnost doktríny Marx-leninismu... (10.02.2011)

Dokonalá experimentální pseudodokumentární sci-fi. (Ta by se líbila Honzíkovi.) Navíc předjímá spoustu věcí - v roce 1965 svým způsobem žánr found footage filmů, cestování časem jen nahý předjímá Terminátora. Celkově bych k žánrům přiřadil i komedii, protože ono to je jemnou satirou na tehdejší dobu, jak by asi uvědomělí i neuvědomělí členové strany reagovali na podobnou anomálii („kromě těchto hodinek, které se o minutu opožďují“; „Ale do kostela jdete? - Pro jistotu.“. A což teprve, kdyby dnes někdo natočil remake. Hodně to připomíná některé Součkovy knihy. Během filmu, který překvapivě drží v napětí od začátku do konce (s výjimkou střední části, jak bývá zvykem, ale stejně jsem se původně bál, že dokumentární polohu 71 minut nevydržím) , se dozvíme mnohé zajímavosti a postřehy - třeba, jak by asi tváři člověk středověku, kdyby mu tam najednou přistál našinec, jak by ho asi bral?; zajímavé jsou ony poznámky o věšteckých snech (které se zakládají na pravdě); vtipné je, že citace z jednoho Leninova (podle mne pro jistotu neexistujícího) díla dokáže u dvou marxistů vzbudit rozlišné výklady; a nejvíce mne asi dostalo poselství z budoucnosti, že každý je tam sám sebou, a přitom má úctu ke každé osobnosti (!) - to dnes zní skoro jako rouhání, když nám multikulti direktoři tvrdí, že jsme jen šedá a splývající masa. A potěšil mne i odkaz na mou oblíbenou knihu Toulky s Charliem. Dokonalý je zde Karel Pech, který i zde je distinguovaným moderátorem a dodává filmu nefalšované gentlemanství, a tím i další rovinu. Musím si to pustit ještě jednou, protože ze začátku jsem koukal jak puk, o čem že to je, a moc se soustředil na ty hodinky, ale jsou tam dialogy a komentáře už od začátku, které zapadnou do mozaiky později, a věřím, že i nad spoustou paralel a naznačených témat se dá zamyslet ještě hlouběji. (14.12.2018)