Hra o trůny

Hra o trůny se nejprve jevila jako naprosto originální, neuvěřitelně zajímavá, filmová série, kterou si HBO stočilo do seriálové podoby z knihy, o které jsem nikdy neslyšel, ale teď se o ní mluví, jako o jedné z nejlepších fantasy sérií vůbec. Dobře, věřím tomu, že knihy opravdu dobré jsou a mám děsnou chuť si je přečíst, ale zajímalo mě, jak na tom bude samotný seriál, který si HBO nachystalo. Četl jsem, že tím chtěli nadhodit konkurenci i Pánu Prstenů. Vždyť to byl jeden z nejdražších seriálů, co kdy natočili. Taky proto jsem od seriálu čekal opravdu hodně. Nakonec jsem ale dostal co? Klasický HBO výplach. Tudíž...hromada postav, pár příběhových linií, hromada problémů, které se mezi postavami řeší a vlastně nic jiného se v seriálu taky ani neděje. Takže jsem se vlastně dočkal seriálu z prostředí perfektního fantasy světa, který svým obsahem přípomíná další seriály z HBO jako jsou Řím, Tudorovci, Borgiové a bůhví co dalšího...Někdy v půlce seriálu mi to přišlo skoro jako derivát všech těhlech příběhů, jenom převlečených do jiného prostředí. Je to skoro jako kdyby jste koukali na vznešenější rodinná pouta. Tady se ale se ženskými nespí za účelem průseru, tady se pro změnu vraždí. A do toho se ještě míchá fakt, že je to vlastně fantasy seriál, což mi prakticky došlo až na konci první série. Každopádně i přesto ve mě Hra o trůny dokázala vyvolat hromadu pocitů a emocí. Hlavně v posledních dvou dílech, které mě dokopali k tomu, abych seriálu udělil plnou palbu. Teď už jenom musím sehnat všecky knihy, co vyšli a ještě vyjdou a počkat si na další sérii, která brzo přijde. Po první sérii je totiž velké množství nezodpovězených otázek. A já bych opravdu hodně rád znal odpovědi. HBO...snaž se. (27.07.2011)

I když první série trvá 10 hodin, beru to jen jako výborný zákusek před hlavním chodem. Navnadění obrovský, krev začíná vařit a jestli "hlavní chod" nějak tvůrci nepodělají, půjde o seriálovou lahůdku. Co mě nejvíc mrzí je fakt, že začátek prvního dílu, který mě jednoznačně k seriálu přikoval, už v první serii nemá navázání. Takže akce moc nečekejte, spíš politikaření a několik hodně vydařených zvratů. (04.08.2011)

2019: Když mně prostě přijde, že se tvůrci systematicky soustředí na ty nejméně zajímavé věci a postavy. Všichni, kdo brečí, že je poslední série strašná, by se měli podívat na to všechno předtím a uvědomit si, že poslední série se od těch předchozích skoro nijak neliší. Například doufám, že pokud si někdo stěžuje, že bitva o Winterfell nedává strategický smysl, tak že na to neváhal poukázat taky u bitvy bastardů. A o milionu dalších uspěchaných skoků, mizejících postav a nenavazujících spojů se mi nechce rozepisovat. (Ale abych nekecala, tak jsem měla pár oblíbenců, na jejichž přítomnost jsem se těšila: Jaqen H'ghar, Brienne, a řekněme, že i Tormund, to jsou ovšem vedlejší postavy, které nemají svoje pořádné oblouky a ukáží se jednou za sto let, což mě ve výsledku frustruje, a z "hlavních" postav jenom lord Varys a ser Davos. A to je dost málo na to, aby to zahnalo neodbytnou myšlenku, že je to celé dost hloupé a neuspokojivé. Osobně bych tam vůbec nemusela mít Daenerys, která mi šla na nervy svou nekonzistentní povahou a slabou hereckou představitelkou hned od začátku, a raději bych se dívala na šedesát hodin zombíků ve sněhu prostříhaných s vyřezáváním obličejů v Braavosu. P.S.: Ještě jsem chtěla říct, že soundtrack je na celém tom kolosu asi to nejzajímavější, ale ve dvou (nejzásadnějších) momentech mě totálně zklamal: výbuch The Great Sept of Baelor a smrt Nočního krále. Obě ty skladby také v kostce vystihují celý seriál: ambiciózní přespřílišná snaha hrát si na překvapivé vysoké umění, ovšem soustředěná pouze na formu a v žádném případě na myšlenku. --- 2022: Po přečtení knižní předlohy si to dávám znova a můžu teď říct, že část mých původních výtek lze s čistým svědomím hodit na Martina a že to tvůrci při adaptaci zvládli vlastně docela dobře. Souhlasím se spoustou věcí, které vynechali a zjednodušili, (ale pořád je nesnáším za to, kolik násilí, respektive znásilňování si tam přidali a jakým způsobem), protože Martin je jak splašené dítě v obchodě s hračkama a rozhodně ty jeho nekonečné a nikam nevedoucí odbočky k různým random postavám (Victarion například) potřebovaly zkrotit, přepracovat nebo prostě zrušit. Ale pořád platí to, že zhruba někde ve chvíli, kdy se k otěžím dostane Ramsay, si tvůrci nechali moc vlézt do hlavy ta označení, že dělají nejlepší televizní show ever, a pokoušeli se trumfnout sami sebe těžkopádně až nesmyslně. Nakonec tedy můžu říct, že mě GOT/ASOIAF na jednu stranu strašně baví a takřka proti mé vůli si vyšlapalo trvalé místečko v mém srdci, ale zároveň bych mohla (a taky jsem to již učinila, promiňte mi sestro, Sáro a každý, kdo se dostal do mé blízkosti, když jsem četla Hostinu pro vrány a Tanec s draky) celé dny vyjmenovávat, co mi na tom pije krev. (22.05.2019)

Po desítkách doporučení jsem se konečně koukla na pilotní díl. Musím říct, že mě to chytlo hned od samého počátku a tak jsem celou sérii zhlédla za pouhé tři dny. Podle mě jde o perfektní scénář plný kvalitních intrik a lehce erotických scén. Některé zápletky i zrady mi berou dech. Fantastická je také hudba, při které mi šel často mráz po zádech. Hodně povedený seriál po všech stránkách. HBO opět válí. U mě je to 99%. (08.07.2011)

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)