Hra o trůny - Série 4

Určitě zatím nejlepší série. Velkolepá, výpravná. umělecky ambiciózní, stylová. Přitom ale nechybí emoce, osobitý příběhový spletenec postav a jejich provázanost, ani syrová atmosféra středověku se vším co k němu patří a více (fantasy prvky). Je zde konečně i krásně vidět zrání jednotlivých herců nejen scénáristicky (charakterně), ale i věkově. Především u mladých umělců se jedná o přirozenou, impozantní a ve filmech v podstatě nevídanou veličinu, která seriálu dodává punc opravdovosti a širokého časového záběru, který defacto žádný film nedokáže obsáhnout, zprostředkovat. (20.05.2017)

Ano, bezesporu zatím nejlepší série. Oproti minulým sériím příběhově vypiplané, také výborná práce s postavami, které dostávají více prostoru v jednotlivých dílech, a fakt že výčet hlavních postav značně prořídl tomu taky pozitivně přispěl. V čem ale tenhle velkolepý seriál doposud exceloval nejvíc, jsou zvraty, které jsou naprosto nečekané, nekompromisní a často velmi brutální. Finále dovedené téměř k dokonalosti. Jinak odkazuji na trefný komentář uživatele Kaka. (04.04.2019)

Po famózním 9.díle asi těžko 10. bude lepší, spíš zase nechá děj otevřený do 5. řady. Já si dávám pauzu, až zase bude nějaké větší pauza u mnou průběžně sledovaných seriálů (třeba až další léto, ale není kam spěchat, poslední 8.řada bude někdy v roce 2019). Co napsat k celé sérii, některé epizody mě bavily více, jiné méně - podle toho co se zrovna dělo. Zajímavý byl soud s Tyrionem, to mě nečekaně ukecaná epizoda dost brala. Taky se vyjasní, které že to postavy určitě brzo nezemřou navzdory pověsti seriálu a taky, že zima opět nepřišla (armáda Bílých chodců se někde fláká) a nejspíš přijde až na konci seriálu, jestli vůbec. (27.09.2017)

Nemysleli jste si, že může vyhrát sezóna bez Oberyna, že ne? Série, která v sobě spojuje to nejlepší z první a druhé poloviny seriálu. Mistrovský scénář se potkává s navýšeným rozpočtem v dokonalé součinnosti. Škoda, že Alex Graves, který režíroval její většinu, se už u seriálu neobjevil, protože měli fanoušci problémy s některými jeho výroky. Série, která bude mít v mém žebříčku epizod nejvíce zástupců. Začíná nejsilnějším úvodem vůbec, epizodou The Two Swords, v níž Tywin roztaví Eddardův meč Led, Arya získá zpátky Jehlu a Ohař chce víc a víc kuřat. Pokračuje excelentní The Lion and the Rose neboli Purpurovou svatbou, po níž následuje pár výplňkových epizod. Ale od šesté až do konce nastává bezmála dokonalost. Každá epizoda jako kdyby fungovala samostatně i společně, byla malým filmem a vybraným potěšením. Tyrionův soud, konec tety Lysy, Oberyn vs. Hora (další skvělý monolog showrunnerů o Tyrionově bratranci a broucích), bitva o Zeď a jedno ze tři nejlepších finále v podobě The Children, vtipně odvysílané na Den otců, v níž si Tyrion definitivně vyřídí účty s Tywinem. A vše spojuje Arya putující s Ohařem po zpustošených Říčních krajinách, což funguje jako ohromně silná výpověď o hrůzách války na civilním obyvatelstvu. Čtvrtá série má na vše čas, skvostně dýchá (na rozdíl od oběti Purpurové svatby). Je to série, kterou jsem si pro její větší filmovost a menší beznadějnost pustil nejvíckrát, a řadí se pro mě spolu se třetí k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem v televizní tvorbě viděl. Žebříček sérií na TVZone. (31.05.2024)

No… ehm… jako… dobrý? Možná? Když člověk moc často nezapíná mozek? Na jednu stranu se nedá popírat, že za roztříštěnost čtvrté série minimálně zčásti může předloha, v níž Martin pravidelně informuje, jak pokračuje dění na tom kterém místě a s tou kterou postavou, přestože tyhle věci takřka neovlivňují celkové dění a občas neslouží jako nic jiného než charakterový portrét. Seriál ale tenhle aspekt výrazně zesiluje vzrůstajícím zájmem o šokující nebo nějakým způsobem stylové momenty, z nichž bude mít internet následující den hysterák, a to na úkor vyprávění, kontextu a celkového plánu. Bohužel se rovněž ukazuje, že scenáristi nejsou tak silní v kramflecích, jak si o sobě zjevně myslí, protože drtivá většina stále četnějšího původního materiálu je prostě… divná, ať už jde o originální rádoby hluboké masturbátorské monology beze špetky obsahu (lol wut?), nebo o charakterizaci (jako když změním začátek i prostředek, nemůžu nechat konec jenom proto, že mi ten okamžik příde kůl). Jistě, seriál se ubírá vlastním směrem a snaží se být osobitý, nic proti, ale hergot to ho mám chválit i za to, že je čím dál častěji osobitě dementní? (15.03.2017)