Defendor

Ani veľmi kvalitné výkony na hereckom poli nezaručili filmovú kvalitu. Harrelson, Dennings a priam denirovský Koteas sú naozaj okrasou snímku, ktorý zaujme na chvíľu. V prvých 20 minútach si môžete myslieť, že ide o nejakú vydarenú paródiu (na rozdiel od Deadpoolu), ostatná časť spadne dosť do šedi, vtipom aj príbehom. Zbytočný film. (27.01.2017)

Zacatek slusnej. Sice to lehce pripomina parazitovani na ocekavanym uspechu Kick-Ass, ale to je vedlejsi. Predstavuje se "superhrdina" Woody v smesnym oblecku s vybavenim z hrackarny a psychopatickym vyrazem a vyrazi bojovat se smejdama pomoci obusku a kulicek. Potud to slape docela solidne, Woodyho naprosto idiotsky akce jsou zabavny. Postupne to zacne taky nabirat takovej trochu smutnej rozmer o chlapkovi, kterej je idiot a delat superhrdinu je jeho jedina zabava, bohuzel dostane vzdy narezano. Porad to je jeste ale slusnej film. Bohuzel nekdy v pulce se to zacne utapet v hromade kecu, nic moc se nedeje a to pocatecni ocekavani, kdy to konecne prijde, se rozplyne do prazdna a do konce uz jsem to pak dokoukal jen tak aby se nereklo. Velky plus filmu je pak psychopatickej Woody, bez nej by to bylo polovicni. Ale i tak jsem cekal vic. (22.03.2010)

Někoho by napadlo, že tohle bude komedie jako Brno. Jenže ono je to vlastně pravej opak. Je to taková ta parodie bez humoru. Bere se to totiž všecko hrozně vážně a Woody Harrelson umí být vážnej. Tehdá v Zombielandu by klidně za poslední koláč na světě položil život, takže se od něj dá čekat vlastně cokoliv. Tenhle film sám o sobě supr je, jen mu chybí víc humoru k tomu, aby byl takřka dokonalej. A to je docela dost, když si člověk uvědomí, že ne každý v sobě ten humor skrývá. I když u tohodle by se to dalo udělat vcelku snadno. Nakonec to ale natočili, tak jak to natočili a mně to stejně bavilo. Bylo to, jako kdybych koukal na Spider-mana, jen v hlavní roli by nebyl Spider-man ale chlap, co si myslí, že je superhrdina, ale je lůzr a často dostává do držky. (13.05.2010)

Defendor je na první pohled „indie“ superhrdinskou komedií, ale to, jakým směrem se celý film nakonec vyvine, je více než překvapující. Superhrdinský koncept je nakonec dodržen, hrdina má dvě identity, nechybí tu ani hrdinův úhlavní nepřítel, maskovaný Defendor navíc udržuje vřelý vztah s kapitánem policie (zjednodušeně řečeno), což připomíná duo Gordon/Wayne v Batmanovi. Tohle vše je ale něčím, co do realistického světa zavedla až samotná hlavní postava, která jede podle zaběhlých komikových klišé, takže proto vystupuje, jak vystupuje, vypadá, jak vypadá a v konfrontaci s těmi, kteří na rozdíl od něho neberou komiks jako vážnou věc, působí jako směšná figurka. Hrdina na rozdíl od ostatních věří, že existuje ve světě, který funguje podle pravidel komiksů, proto musí mít druhou identitu při boji se zločinem, proto svého úhlavního nepřítele nazývá „Kapitán Průmysl“ a proto věří ve vlastní nezranitelnost. Titulní Defendor je ve skutečnosti psychicky nemocným člověkem, kterého v dětství postihlo nejedno trauma (ztráta matky/ztráta rodičů v Batmanovi) a jako obranu proti světu plnému kriminality si vytvořil idealistické alter-ego. Jeho konfrontace s realitou je neodvratná. Tento film je nakonec dramatem se sociálními a psychologickými prvky, které sice nabízí několik úsměvných momentů, které čerpají z konfrontace psychicky nevyrovnané osoby s reálným světem, což je podobný případ jako u filmů Rain Man nebo Forrest Gump. Ačkoliv by mohl být film z psychologického hlediska přeci jen propracovanější (nikoliv z hlediska komiksového filmu samozřejmě), bravurní herectví Woodyho Harrelsona to vynahrazuje mírou vrchovatou. Navíc mě potěšilo obsazení mého oblíbence Eliase Kotease a Kat Dennings, kteří utáhnou i několik těch hlušších míst, které se ve filmu vyskytují. Defendor je příjemnou alternativou ke komikovým filmům a jakožto tematicky originální a zajímavý počin dokazuje, že i tímto směrem vede cesta.80% (31.03.2010)

Nízkorozpočtový, dobře napsaný a obsazený Defendor zasazený do temnějšího světa. Podivín Woody Harrelson s nízkým IQ vede osobní válku proti nespravedlnosti pod režijní taktovkou debutujicího Petera Stebbingse, který tu odvedl dobrou práci a převážně držel tempo. John Rowley složil do tohoto smutného příběhu hudebně zapadajicí skladby, které poslouchat samostatně není pro mé uši vůbec špatné. Nečekejte od toho komedii, i když určité prvky má. 65% (11.04.2010)