Defendor

„Kto ti písal monológ? Superman?“ Tušil som, že to bude nízkorozpočtový (väčšinou zopár neznámych hercov postáva v hnusných tmavých kulisách) malér a mal som pravdu. Harrelson sa snaží, ale to je asi tak všetko – ostatní ani to. Nápad o chudákovi, ktorému hrablo v debni, hrá sa na komiksového hrdinu, mláti pasákov bejzbalovou palicou, vypúšťa na nich osy (!) a nemá žiadnu super-vlastnosť, znie dobre na jedno pobavenie nad pivom. Na celovečerný film to bohužiaľ nestačí resp. mohlo by, ale to by režisér musel vedieť, či z toho chce mať frašku alebo sociálnu drámu. Oboje dokopy... kdeže, vo SVETE PODĽA PROTA to fungovalo, ale DEFENDOR nie je SVET PODĽA PROTA. (22.03.2011)

Defendor je prvý film, ktorý som sledoval na inak pre mňa nepotrebnej stanici WAU. Neviem ako si tam ten film našiel cestu, zvlášť keď ho vysielali neskoro večer a navyše v pôvodnom znení s titulkami! W. Harelson je v úlohe nie celkom chytrého komiksového pomstiteľa výborný, ale film ako celok postráda buď väčšiu prepracovanosť a hĺbku alebo ešte väčší nadhľad a humor. U mňa iba na jedno pozretie. 60%. (14.08.2014)

V prvom rade by som tento film neporovnával s Kick-Assom (2010), jediné čo majú spoločné je nápad superhrdiny, ktorý vlastne nie je superhrdina. Narozdiel od Kick-Assu je Defendor viac drámou ako komédiou. Áno, nájdu sa aj tu vtipné scénky, niekedy som sa i celkom slušne pobavil, ale nad všetkým kraľuje čistokrvná emotívna dráma s príjemným melancholickým nádychom, ktorá sa odvíja hlavne od psychológie jednotlivých postáv. Len škoda, že kým bolo ponorenie do duše Defendora absolútne bravúrne zvládnuté, troška sa zanedbala postava Kat Dennings. Emotívny náboj, hlavne na konci, tak mohol byť ešte väčší. W. Harrelson podal famózny výkon, Defendor je podľa mňa jedna z jeho najlepších postáv akú kedy hral. Preto každému jeho fanúšikovi odporúčam, nenechajte si ho v tomto filme ujsť. Herecká virtuozita na jednotku. 89/100 (08.03.2014)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Tak tomuhle říkám debut! Kanadský režisér Peter Stebbings natočil skutečný originál. Postavit drama o psychicky narušeném člověku na bázi komiksu či spíše parodii na komiks je opravdu naprosto geniální tvůrčí tah. Snímek má v sobě trochu z britského sociálního dramatu, výše zmíněné komiksové parodie, psychologického dramatu i filmu o narušených jedincích v linii britské školy (např. Uvnitř tančím atd.). Defendor má všechno, co má správný superhrdina mít - tajnou základnu Defendoor, superhrdinský automobil Defendog, stylizovaný oblek i superhrdinský emblém - stříbrné D... Má samozřejmě i svého hlavního záporňáka, který nese tajemné jméno Captain Industry a s kterým svede finální souboj. Defendoor stylově operuje v jednom městě, které symbolizuje celý svět, nic jiného není. V Hammeru mají, jak jinak, prohnilou policii, vládne tu zločin, drogy, podsvětí, síla Zla. Tady už se ale tvůrci pomalu geniální metonymickou vazbou dostávají k přesahu komiksu - většinou je to alegorie reálného světa, stejně jako ve výše zmíněném. Ten nápad propojit odlehčený svět komiksového souboje Dobra a Zla se sociálně zabarvenou kritikou a to vše navíc skloubit s uměleckou výpovědí o duševním světě psychicky narušeného jedince je skutečně počin navýsost originální a odvážný. Významová pole tohoto snímku jsou opravdu výjimečně široká. Převládá nadsázka a humorný podtón, který je nepominutelný, přičemž některé scény, jako třeba mučení citronovým džusem, mne skutečně nevídaně rozesmály. Je to tak, nezávislý film stále žije. A Woody Harrelson k tomu podává jeden ze svých životních hereckých výkonů a v rámci své herecké filmografie se vrací k postavě Mickeyho z Takových normálních zabijáků a uzavírá kruh - postmoderní natural born superhero s IQ 80. Skutečně originální a výjimečný film! Neboť ,,Nepotřebuješ kostým. Obyčejní lidé dělají neobyčejné věci stále." Podobné filmy: Kick-Ass, Scott Pilgrim proti zbytku světa (28.03.2010)