Defendor

Skromnější prostředky, ušlechtilejší cíl. Defendor kicks nejen Kick-Ass´s ass a stačí mu k tomu pouhá maličkost - mít duši.. Komiks je ve Stebbingsově vydařené prvotině jen prostředkem a o nějakém jeho parodování nemůže být ani řeč. Takže, buďte v životě poctivý jak Arthur, za sebe a své blízké DEFEND(OR) ATTACK a pamatujte, že zbraně jsou jen pro zbabělce.. Dvojice W.Harrelson a R.Downey jr. chytla v posledních letech po jistém útlumu druhou hereckou mízu a já jim v jejich počínání ohromně fandím. A Elias Koteas? No podle té podoby si myslím, že mu ještě doteď posílá bohatý taťka DeNiro výživné.. (01.06.2010)

K čomu je sám o sebe výborne hrajúci Woody Harelston a námet, ktorému by som dal za každých okolností palec nahor, keď všetko hlavné je jasné prakticky od začiatku a film sa k nevyhnutnému a nijak zvlášť prekvapivému koncu tiahne neskutočne pomaly a bez jedinej pútavo natočenej scény, ktorá by dokázala dlhší čas utkvieť v pamäti. Kvitujem myšlienku a záver, už menej cestu ktorou sa k nej Defendor dopracoval. Nemám problém s dramatickejším prístupom k tejto látke a nečakal som žiadne akčné orgie, vadí mi však slabšia prepracovanosť charakterov (s výnimkou toho Harelstonovho, špeciálne záporáci sú karikatúry kontrastujúce so zvyškom sveta) a nedotiahnutá dramatická línia. Sledovanie "superhrdinu" v akcii by nemalo byť až tak nezáživné. (10.06.2010)

V domění, že to bude švanda k popukání, jsem si k tomu sedla a čekala, že se budu popadat za břicho. Nestačila jsem se pak divit, jak se u toho nehorázně dojímám a jak celková atmosféra houstne a vážní a nakonec nastoupila depka. Přesto jsem se párkát nahlas zasmála (Kuličky, vosy, útok prakem, mučení citrónovou šťávou a kdesi ke konci ta hláška o koulích), to jen svědčí o mnohostrannosti filmu. Obrovskou výhodou je sám Arthur, který by se snadno mohl stát plochou komickou figurkou, ale naopak je skutečně "lidský". Samozřejmě zásluhou bezchybného stvárnění Woody Harrelsonem, který dokázal, že umí zahrát "pomalejšího" zcela uvěřitelně a hlavně umírněně (narozdíl např. od Václava). K srdci přiroste téměř okamžitě, co se zjeví a mrští hrstí skleněnek. Po něm nejvýraznější je nejspíš Koteas, jehož postava se zmítá mezi směšností a odpudivostí, Kat Dennings je zase hezky neokoukaná. Pět * dávám i pro to, že se jedná o ojedinělou smíchaninu dramatu a komedie na pozadí komiksového superhrdiny (neřekla bych, že se jedná zrovna o parodii). V tomto případě dokonce spíš dramatu, než komedie a konec definitivně zarazí poslední hřebíček do pojmu "komedie". Takových fungujících filmových hybridů je po hříchů málo, o to víc si Defendora vážím a je škoda, že není známější. Rozhodně by si to zasloužil. (29.12.2010)

Woody Harrelson má za sebou sakra dobrý ročník. Představil nám jednoho z nejvíce cool zabijáků zombíků, varoval nás před koncem světa a dokonce byl nominovaný i na toho zlatého plešouna. No a jako šťavnatá třešnička na dortu nyní přichází jako Defendor, rádoby superhrdina, který likviduje zloduchy kuličkami a vzteklýma vosama. A není to překvapivě až tak moc vtipné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Humor tu teda je a většinu času funguje na jedničku, ale zároveň je to má také svoje vážnější okamžiky. Ty navíc fungují ještě lépe a je to proto takový slepenec mez psychologickým dramatem a komedií. A i když to zní divně, tak se tento mišmaš hodně povedl. Navíc se tu neztratí ani ty superhrdinské propriety. Harrelson je samozřejmě opět vynikající a díky jeho výkonu (a maličkosti že Defendor dostává velmi často přes hubu) se s hlavním hrdinou ztotožníme více, než z kdejakým velkorozpočtovým borcem z komiksů. Režie je nápaditá, celé to příjemně uteče a navíc k tomu hraje velmi dobrá hudba. Suma sumárum tu máme zatím největší překvapení na začátku roku a další dobrý krok ve Woodyho kariéře. (29.03.2010)

Milá a hezky vypointovaná variace na dojemné filmy o retardech a nedojemné filmy o superhrdinech. Stebbings tančí na pomezí neslučitelného, občas mu ta ruka ujede do nevyváženosti mezi vážným dramatem a ujetou komedií, ale perfektní Harrelson vždy vrátí filmu ztracenou rovnováhu. Právě jeho kreace na pomezí vážnosti a parodie dává tomu nepravděpodobnému a vlastně velmi dětinskému světu Defendora cosi, co vás i při závěrečném "I love you" donutí ke zjihlému povzdechu. Souhlasím, že Defendor měl navíc, ale i stávající potenciál pořád vystačí na velmi příjemný a specifické požitek. (04.05.2010)