Dýchaj!

Pokud je někdo státní návladní, nebo soudce, měl by vždycky stát na straně práva. Zákon a čest by pro takového člověka mělo být víc, než cokoli jiného. Možná si je až příliš idealizuji a jsem si jist, že to vždy neplatí, ale mělo by. Paul Stanton takový byl. Asi chápu jeho dilema, jeho dcera by byla žila, ale on by do konce života věděl za jakou cenu. S tím se jako slušný člověk prostě nedokázal smířit a raději pochoval vlastní dceru, manželka to samozřejmě nikdy nepochopí, takže ztratí i tu. Kdo by se tak nakonec rozhodl stejně jako on? Skoro nikdo, myslím. Neříkám, že udělal dobře, udělal to ale tak, jak považoval za správné a zkusil vše, co mohl. 80% (30.04.2014)

Kormákur je moje prokletí. Za poslední měsíc už jsem viděl v podstatě omylem jeho čtvrtej film. A s výjimkou Svatby za bílé noci to byly samý srágory (2 zbraně odpad!). Tohle bylo od začátku plný těch nejlacinějších klišé - od státního zástupce by média chtěla vyjádření, on jim ho poskytne, ale za chůze. Dělal jsem 15 let v médiích, ale tohle se mi snad nestalo. V US filmech se to ale děje v devíti z deseti případů. To je filmový klišé, který nemá oporu v realitě. Kdo ho opakuje, tak dokazuje svoji lenost nad těma věcma přemýšlet. "Hele, neznáte nějakýho novináře? Fakt ti respondenti před těma novinářema furt tak zdrhaj? Zkuste se někoho poptat..." Ne, jak tam bude mikrofon, tak on musí zdrhat jak zajíc. Dělají to tak všichni, tak proč ne já? Mexiko bez výjimky jak špeluňka 5. cenové skupiny. Pravda, nebyl jsem tam, ale dám ruku do ohně za to, že takhle (co člověk, to kvér, co člověk, to buď násilník, podvodník, nebo minimálně prostitut, co exteriér, to skládka, co setkání, to rozbitá držka nebo rovnou smrt,...) to tam nevypadá. Zlatým hřebem (do rakve) tady ale byl scénář. Nechce se mi zabíhat do podrobností, ale jak měl borec furt smůlu, tak měl najednou zázračný štěstí, a to do té míry, že z tajné organizace, která s ním nechtěla mít nic společnýho, znal nakonec komplet, komplet všechny. Tenhle motiv se tam už vlastně jednou objevil, jak jsou všichni zlí a nebezpeční, a nakonec jsou jak beránci - to když po něm šel dětskej gang a Paul, místo aby ho vykastrovali, se dal vzápětí zázračně do holportu s jejich bossem. Prostě banální, naivní story s naprosto nereálným koncem. Přičemž úplně poslední záběr - kulhající chlapec, už byl doslova k smíchu. (04.12.2013)

Stojíte-li před volbou, kdy máte zachránit milovaného člověka nebo nechat zemřít cizího, co si zvolíte? Tohle morální dilema a Dermot Mulroney jsou dvě věci, které táhnou tenhle film. Bohužel velká část scénáře patří do televizní škatulky a člověk si řekne, že některé zvraty ten film vůbec nemá zapotřebí. Nicméně se na to dobře dívá a konec mě donutil se zamyslet. 6/10 (13.08.2010)

Původně jsem chtěl začít svůj komentář, že Inhale je fackou přes divákovu tvář, ale to bych hodně zmírnil jeho účinek, neboť tohle drama je pořádnou ránou pěstí do ksichtu. A bohužel se nemohu vyhnout s porovnáním k Affleckovu Gone, Baby, Gone, jen s tím, a teď všechny pěkně naseru, že Inhale je o dost lepším filmem. Oba dva snímky totiž sice svou pointou vyvolávají širokou diskuzi a především pokládají stejnou otázku: "...a jak by ses rozhodl ty?", jen s tím podstatným rozdílem, že zatímco Affleckův film je "komerčně" přizpůsobený, Kormákurův Nádech je syrová, drsná, nekompromisní šleha, kde není místo pro kytičky, včeličky, medíček. Samozřejmě je to u Inhale způsobeno i díky mexickému prostředí, které se svým životem skutečně blíží k peklu na zemi, tvůrci k tomu navíc ale rozehráli zatraceně dechberoucí, šokující a špinavou hru, která prostě nemůže mít dobrý konec a je to nářez. Kormákur tu navíc dokázal výborně pracovat s gradací příběhu, kdy když už to vypadá přeci jen na alespoň trochu příjemnější a uvolněnější záležitost, přijde zvrat, kdy jsem sral maggi v kostkách a závěrečné dilema opět strká známější a oceňovanější Gonne, Baby, Gone hravě do kapsy. Nádech je zkrátka jedno z nejlepších dramat, co jsem kdy viděl, je neskutečně poutavé, emočně totálně nervydrásající a jde o jeden z filmových počinů, který mi zůstane v hlavě ještě jistě mnoho a mnoho let. Vážně krutá síla, a o to smutnější, že kurevsky reálná a neskutečně složitá!!! (11.09.2012)

Americká mise Baltasara Kormákura se nakonec vydařila, obával jsem se, že ztratí svůj styl který sem zřel v Severních blatech a svatbě za bílé noci , ale nakonec se alespoň jedna věc podle mne typická pro Kormákura zjevila - jeho interesantní záběry oblohy, nejčastěji pokud nebe doplňuje záběr na jedoucí vůz, jediné, co takovým scénám chybí je Islandská krajina, kterou, ve vši úctě k jižní Americe, nedokáže Mexiko nahradit ani náhodou, obzvlášť pokud ony záběry vydávají jakýsi pocit "chladu". Ani pokus o lehčí, emocionální znásilnění divákovo slzných kanálků není tak nesnesitelný, jak jsem se obával (ačkoliv u mě tradičně neúčinný), takže ve výsledku číhá v Nádechu solidní kus thrillerózní práce, bohužel ale s trochu děravým scénářem, škoda, že si ho Kormákur neupravil. A nepřesunul děj do Evropy, ale jasně, už přestanu snít, snad ale díky tutomu dostal bakšiš na nějaký svůj domácí projekt. (25.08.2013)