Kawasakiho ruže

Zcela upřímně během prvních 20-ti minut jsem si říkal, co to proboha ten Hřebejk natočil a chtěl to vypnout. Vrcholem bylo zjištění ( potvrzení si ) Lenky Vlasákové, že je KRÁVA..... Naštěstí jsem to neudělal a od momentu, kdy se na scéně objevil Ladislav Chudík nemám již nejmenších námitek. Takto silné a inteligentní vypořádání se s " kostlivci zavřenými na dlooouhou dobu ve skříních " , to jsem tedy opravdu nečekal! Základem je chytrý ( inteligentní ) SCÉNÁŘ Jarchovského, který se tentokráte nesnaží býti za každou cenu vtipný a sází na výpovědní hodnotu, což se ukazuje jako ten nejlepší možný nápad. Co musím dále vyzdvihnout je silná všudypřítomná kamera ( zejména smysl pro DETAIL ), o hereckých výkonech myslím netřeba jakéhokoliv komentáře. Jako maják v moři sice vyčnívá Ladislav Chudík, který svého bývalého agenta STB nemohl podat věrohodněji ( zejména jeho mimika je neuvěřitelná). Kdybych ho neznal, téměř bych ho podezíral ze spolupráce :o) Nicméně ani Martin Huba a civilní nenucený, bezprostřední Antonín Kratochvíl nezůstávají pozadu. Bez větších připomínek je to i u Lenky Vlasákové a Daniely Kolářové. Jako protipól zde vyznívá " bezkrevný " tragický Milan Mikulčík. Více jak na 4* , ale jít nemůžu ( bohužel ). Jednoduše nedokážu vytěsnit z paměti prvních 20 minut. Připadal jsem si jako ve zlém snu, přišlo mi to jako úvod ke zcela jinému filmu. Velká škoda, protože zbytek je za čistokrevných a hodně poctivých 5*. A ten úplný závěr vypovídává o všem. Když už padne vina ( trest ) tak na ty , kteří k tomu byli " donuceni " okolnostmi a stáli před nelehkým rozhodnutím. Je lehké vynášet nad nimi ortel, ale mi u toho nebyli. Je hezké, že jim někdy dotyčný odpustí a smíří se s nimi, ale dokáží odpustit oni sami sobě? Tohohle ty STB SVINĚ dosáhly. A ty největší SVINĚ z nich, si užívají poklidného důchodu a sfoukávají svíčky na dortech...... (28.05.2010)

Další ze subjektivních výkladů naší historie stálými samozvanými vypravěči je na světě. A my tleskáme, plácáme a ceníme, jen nám ruce mohou upadnout. Ale za co? Za rozpadlé puzzle příběhů, za které by se musely stydět i bakalářské povídky? Nechtěl jsem tě nervovat, když jsi byla nemocná, ale když jsi konečně zdravá, tak ti tedy konečně říkám, že jsi kráva a vracím se k bejvalce. * Nenávidím svého tchána, tak se mu podívám na zoubek. Zneužít k tomu vlastní povolání je přece lidské. * Bála jsem se o matku, tak jsem začala jíst a krást čokoládu. O minulost své rodiny se nezajímám, proč jako? * Jsem blondýna v médiích a mám tedy patent na pravdu. Co na tom, že si tím pomohu k plné postely? * Jsem emigrant, jsem na to hrdý, vy, co jste tu zůstali, jste všichni svině. Půjdete se mnou na kafe? * Zatloukám, tedy jsem. * Díky sledování Na plovárně jsem se rozhodl diametrálně změnit svůj život a tímto se veřejně omlouvám. * Víte, co mi můžete? Mediální chátra si na mě nepřijde. A taky, že ne. A ti herečtí recestisté si půjdou změnit povolání nebo se vrátí tam, odkud přišli. Ihned! Ještě, že jsem na to nešla do Otavy, ale jen do Busu. #kinobus (27.06.2010)

Zdá se mi, že si pánové Hřebejk a Jarchovský ukousli větší sousto, než pak byli schopni sežmoulat. Třetí hvězdičku přidávám vlastně jenom kvůli hereckým výkonům, jinak za ni podle mého film nestojí. Rozehrává se zde spousta motivů, z nichž některé postupně coby nadbytečné vyvanou jako průvan a už se o nich nic dál nedovídáme. O základním motivu viny a svědomí se zde spíše jen rozmlouvá než hraje, chvílemi to připomíná více psychoterapeutická sezení než drama. Na toto téma byla natočená řádka velmi povedených dramat, možná se autoři měli smířit s tím, že se svou invencí další přidávat nebudou. Za daného stavu se jedná o film naprosto zbytečný. (05.12.2010)

Tohle drama je nezvykle hořké, chvílemi se pousmějete, chvílemi povzdechnete. Pokládá spoustu otázek, na které si musíme odpovědět sami cestou z kina – což je dobře, filmy, které v divákovi vzbudí úvahy nad vážnými událostmi jsou vždy přínosné. Neříkám, že kvalitní. Jistě že má Kawasakiho růže své mouchy. Pojednává ale o tématu, které si o zfilmování vyloženě říkalo. A to zfilmování se panu Hřebejkovi překvapivě povedlo. (07.11.2010)

Když se pan Hřebejk po první třetině zázračně našel a kameraman Šácha docílil jasného bodu, nabral příběh konečně čitelnou linii, bez rušivých odboček a bylo nám dopřáno, odkrýt lidské tragédie, lži a přetvářku. Pohnutky s tím spojené se leckomu mohou jevit tristně banální, zvláště těm, kteří neznají příčiny, jenž je k takovým činům dohnali. Odsoudit a zavrhnout je snadné; dcera Lucie je toho příkladem, ale mají i ti ostatní svědomí bez poskvrnky, to je otázka. Proto je potřeba více takových zpovědí, jejichž popel, ještě stále doutná a nutí nás nepřivírat oči před vlastní minulostí. I toto vzácné shromáždění statečných lidí, kteří se nebáli vzdorovat zlu, je společným bojem proti ztrátě kolektivní paměti, pokud paměť vymizí, přestáváme existovat. (08.08.2010)