Kawasakiho ruže

Přímočaré drama s jasně rozdanými kartami, ze kterých se stávají trumfy s každou přibývající minutou. Nic překvapujícího, ale překvapivě hodně silného. Nic nového (názory autorského dua přece známe), ale uchopitelně vyřčeného. Po šesti letech vyložený nadprůměr. Ďábel je totiž v detailech. A Hřebejk s Jarchovským jsou zpět. Snad už definitivně. (23.02.2010)

Divný film, u kterého jsem měl během jeho sledování, ale i po jeho skončení, jakési zvláštní a rozporuplné pocity. Na jednu stranu vynikající příběh, který je zajímavý a který postupně graduje, ale na druhou stranu forma vyprávění, díky níž jsem měl několikrát chuť, především během první půl hodiny, sledování tohoto filmu ukončit. Když přijde chlap s milenkou za svou přítelkyní, v klidu si tam sednou a začnou mluvit o nějakých vnitřních hlasech, tak jsem už sahal po ovladači, že ten film opravdu vypnu. Naštěstí jsem to neudělal a on se z toho vyklubal zajímavý příběh o udavačství za socialismu. Ale ten začátek, ta první půlhodina, ta tenhle film v mých očích hrozně degradovala a už jsem se po celý zbytek filmu nemohl zbavit zvláštních dojmů, že tohle je divný film s nadprůměrným příběhem. Potom přišlo pár zajímavých scén, jako zajímavá hádka odehrávající se na chatě mezi Lenkou Vlasákovou a Danielou Kolářovou, pak samozřejmě další vynikající scéna s panem Chudíkem, který svůj part zvládl naprosto bravurně, a nakonec si celý ten film u mě napravil repatutaci natolik, že jsem ochoten ho označit jako mírně nadprůměrný, což v praxi znamená, že ode mne získává tři hvězdy. Nebýt toho zvláštního začátku, mohlo to být samozřejmě mnohem lepší. (18.11.2010)

Strašně silný námět, ale zpracování tak napolovic. Některé scény zase prozrazují Hřebejka, jak jsme ho znávali v časech Musíme si pomáhat. Jiné (hlavně scény rodinné) občas zavanou následky jeho nedávných zábavních kašírek. Hlavně úvod se tahá v bezpohlavní křeči a podivně afektovaných výrocích. V dalším průběhu vytane spousta zásadních otázek, které film dokáže zúročit tak na půl. Závěr symptomaticky uvízne mezi skvělým náznakem a doslovným patosem, který zachraňuje jen výtečný Huba. Z jeho úst totiž zní i násilné větné konstrukce hladce. Celkově bych tak Hřebejkův výtvor zařadil na třetí místo za Protektora a 3 sezóny v pekle. Přitom svým aktuálním námětem měla Kawasakiho růže brát na zteč zlato. Na film, který otevírá jedno z nejpalčivějších témat současnosti, totiž víc mluví, než skutečně říká. Ale nešť, respekt si Jarchovský i Hřebejk zase po letech zaslouží – už jen proto, že problém udavačství líčí komplexně. Kéž by však jejich snímek přinesl tak sugestivní očistec, jako německé Životy těch druhých. Pořád se je co učit. (10.12.2009)

Film vyčnívá brilantní režií a přesnými hereckými výkony, ale nikoliv příběhem. O tom, že Stbáci byli sice svině, ale taky jen lidi, stejně jako ti co jim donášeli a bla...bla...bla...Snímků podobného ražení se po revoluci vyrojilo víc než dost a Kawasakiho růže rozhodně patří mezi ty lepší. Pravdou zůstává, že se mě film nijak zásadně nedotkl a místy mě i nudil. Nedivím se, že Kawasaki boduje na různých festivalech, protože vypadá opravdu světově. Bohužel, jen vypadá. (12.03.2010)

Zdá se mi, že si pánové Hřebejk a Jarchovský ukousli větší sousto, než pak byli schopni sežmoulat. Třetí hvězdičku přidávám vlastně jenom kvůli hereckým výkonům, jinak za ni podle mého film nestojí. Rozehrává se zde spousta motivů, z nichž některé postupně coby nadbytečné vyvanou jako průvan a už se o nich nic dál nedovídáme. O základním motivu viny a svědomí se zde spíše jen rozmlouvá než hraje, chvílemi to připomíná více psychoterapeutická sezení než drama. Na toto téma byla natočená řádka velmi povedených dramat, možná se autoři měli smířit s tím, že se svou invencí další přidávat nebudou. Za daného stavu se jedná o film naprosto zbytečný. (05.12.2010)