Anděl pomsty

Člověku se někdy stane, že i přes ten největší zápal a nadšení, proklouzne mu sítí sběratelské posedlosti nějaká ta zlatá (nebo spíš stříbrná ...) rybka... No to se stalo právě mě s tímto filmem, ale díky podobně zaměřeným uživatelům jsem se nakonec o něm dozvěděl a sehnal si naprosto uncut verzi (francouzské dvd je uncut). Ono to bylo ale jednoznačně zaviněno tím, že již na počátku sledování "videonasties" filmů a exploitation brutalit jsem měl tu čest s Ferrarovým filmem Driller Killer (1979), což je pro mne osobně kravina největšího kalibru, dal jsem mu odpad a Ferraru rezolutně odepsal ... Nakonec se to ukázalo jako chyba, protože právě díky tomuto postoji jsem málem zcela "ztratil" Ms. 45 ... A teď k filmu samotnému... On je to takový mix, prostě koktejl, vezměte si první díl Death Wish (1974), smíchejte ho s brutální klasikou Thriller en grym film (1974) a přidejte trochu I Spit on You Grave (1978), rozmixujte a dostanete Ms. 45. Vyloženě vybrakované exploťáky z dřívějších let se zde nezapřou a některé scény jsou téměř okopírované (němá mstitelka, scéna s vanou, střílení chlápků bouchačkou při pochůzkách městem, černý oblek mstitelky, ... atd.). Bohužel tímto film dost ztrácí, je vidět že Ferrara prostě nápady moc nehýřil. Na druhou stranu film je technicky perfektně proveden, což mne dost překvapilo, je chytlavý, zábavný, hlavní představitelka ze sebe udělá fakt drsnou kočku v černém, které těžko nějaký chlap odolá a přitom je to na začátku filmu taková nenápadná puťka, závěrečný masakr na párty je taky super plus výborný hudební doprovod. "Velké bohužel" patří scénám znásilnění a nahoty. Film neobsahuje žádnou nahotu, absolutně vůbec, neuvidíte vůbec nic. Scény znásilnění se mi nezdály až zas tak odfláklé ... první je krátká, protože se týpek hned udělá (nic nereálného ...), druhá je docela dlouhá a drsná, k té bych neměl výhrad už vůbec ... Výborný film, výborný akční exploiťák, ale bohužel na můj vkus až příliš velká vykrádačka, evidentně už tady skoro všechno někde před ním bylo ... Každopádně doporučuji! (24.05.2009)

Thana měla opravdu smolný den. Po děsuplném zážitku si dala repete, ale násilník na to doplatil. Jenže jedna věc je vzít někoho po hlavě a druhá napytlovat ho. Z Thany se stává vražedkyně posedlá muži. A protože nehodlá čekat, až ji zase nějaký překvapí, vydá se sama na lov. Svým způsobem zvláštně syrový film, kdy konání Thany je zcela nekompromisní. Kromě hereckého výkonu zaujme hudba a kamera. Na halloweenskou párty si na sebe vezme kostým jeptišky, což se dá chápat symbolicky. Její pohledy pátrající po mužích připomínají Gorgonu Medusu hledající své budoucí oběti. Jediné, co mi vrtalo hlavou, kde stále brala náboje do pistole. Pomsta chutná sladce, ale dláždí cestu do pekla... (15.08.2020)

V roce 1981, údajně nejnásilnějším v historii New Yorku, natočil Ferrara svůj kompilát vigilanťáků a rape and revenge snímků ze sedmdesátek. Z Přání smrti a Taxikáře si půjčil zabordelený New York zabydlený násilníky a slizouny (plus scénu nacvičování střelby před zrcadlem), kde civilním hrdinům nezbývá než vzít právo/zbraň do vlastní rukou, a ze švédského Thriller: A Cruel Picture zneužitou němou dívenku a zpomalenou finální střílečku. Na rozdíl od svých lokálních předchůdců akcentuje sexuální útočnost mužů vůči ženám, od catcallingu po znásilnění - byť dvě různá znásilnění během jednoho dne se zdají být poněkud přehnaná. Příběh je pak dost silné slovo pro sérii znásilňovaček a střílení prakticky bez jakýchkoli dějových zákrut a psychologizování a jen s minimem dialogů, kdy hrdinka komunikuje de facto jen střelbou. Ferrara to kompenzuje výpravou špinavého osmdesátkového New Yorku, snaživou kamerou, dobře vybranou představitelkou hlavní role a stylovým zpomaleným závěrečným masakrem na maškarním večírku. A cool plakátem. (05.04.2019)

V príbehu o mladej a krehkej krajčírke Thane z New Yorku 80. rokov, ktorá je znásilnená, sa všetko dôležité pre klasicky chápaný subžáner rape and revenge odohrá počas úvodných 20 minút. Veľmi opatrné scény sprznenia mladej dievčiny aj odplaty nasledujú bezprostredne za sebou. Oveľa drastickejšia je predzvesť znásilnenia (muž v maske zlého klauna) a jeho dôsledky (odstraňovanie tela). Situácia, ktorá vyvstane potom je naozaj veľmi bizarná. Thanu strašia vlastné predstavy, má dotieravého šéfa, zvedavú susedku a mrazničku plnú kusov rozporcovanej mŕtvoly. Čo s tým? Režisér Abel Ferrara sa zameriava na psychológiu hlavnej hrdinky, pozoruje zmenu Thany z bezmocného dievčaťa na akčnú ženu, ktorá už vôbec nerozpráva, ale vyjadruje sa iba streľbou z pištole. Svoju pomstu rozširuje na všetkých mužov, ktorých zabíja kdekoľvek hlava-nehlava. Hoci film Ms. 45 neobsahuje dynamický príbeh, je zaujímavé sledovať ako sa vyvinie. Myslím, že má čím prekvapiť, lebo nepredvídateľnosť je jeho hlavnou devízou. (29.07.2010)

Ferrara už ve své rané tvorbě ukazuje neuvěřitelný cit pro autorskou práci se žánrem. Zdánlivě se v případě filmu Ms. 45 jedná "pouze" o exploatační revenge pecku (i tak by obstála na výbornou), ovšem tento film jde dál. Nebo lépe řečeno: není to případ filmu, který by vycházel z žánru a posouval jej mimo jasně vymezené žánrové vody, spíše osciluje mezi nabízením atrakcí a jejich reflexí. Cítíme tu nejen Taxikáře či Přání smrti, ale při pozorném soustředění na formu i to, že podobné prostředky, jaké využívají často béčkové žánry (rychlé zoomy či střihy sloužící k vyvolání šoku a napětí...), byly vlastní už i novovlnným filmařům (viz Truffautův nejvíce Hitchcockovský film Nevěsta byla v černém). Zde naopak vidíme pečlivě budovanou mizanscénu, promyšlenou práci s detaily nebo pomalé kamerové jízdy - tedy prvky ne až tak vlastní exploatačním filmům. Toto formální napětí mezi "vysokým" a "nízkým" je ovšem svým způsobem i tématem filmu, který je zcela zaměřen na hlavní hrdinku. Nejde tu však o psychologickou studii, která by film "povyšovala" nad sled atrakcí, jde o oscilaci mezi ublíženou němou dívkou nenávidějící muže a sebevědomou femme fatale fascinovanou a posedlou mocí a možností zabíjet muže. Její vrcholně stylizované jednání (rudé rty líbající při nabíjení láskyplně kulku za kulkou či de nirovsky vyšinutá scéna s pistolí před zrcadlem v kostýmu jeptišky...) působí místy vpravdě démonicky, nejde tu však jen o poukaz na patologické chování, které by ji mělo částečně ospravedlňovat; jde tu i o poukaz na filmové zobrazování násilí, na fetišizaci žen a zbraní (neboť Thana vše promýšlí a sama má z toho potěšení, je fetišistkou stejně jako potenciální filmový divák). Ferrarovi se tak daří bez jakéhokoli moralizování či vysvětlování a naprosto nenásilně (jak paradoxně trefné slovo) pracovat s žánrem a zároveň reflektovat, jak působí na diváka. (08.12.2007)