Jedz, modli sa a miluj

No tfuj tajbl, tak tohle bylo sladší než presso s dvanácti cukry... Buď jsem dnes neměl na romantiku náladu, nebo to celé bylo plné jen rádobymoudrých keců na téma vztahy... Ale spíše to druhé. Pokud by se našel někdo, kdo držel krok s mentálním rozpoložením Liz Gilbert, má můj obdiv. A pokud to vydržel celou tu vraždenou stopáž 134 min ! má můj obdiv dvojnásobný! Já už v Indii tak nějak zmámen tou hrou barev přestal přemýšlet nad významem řečeného a jen sledoval ty hezké barevné obrázky z exotického prostředí... Při sledování tohoto filmu jsem si také uvědomil, že je J. Roberts vlastně docela ošklivá... Jediné co chválím jsou vybrané lokace a také soundtrack. To ale asi nemělo být gró filmu... Kdo to neviděl, ať si pustí nějaký cestopisný dokument o Římu, Indii a Bali. Bude to kratší, uvidí víc a nebudou ho ve snech v noci strašit ty koňské zuby Robertsové. * * (22.08.2014)

Patrně největší problém je v tom, že se film bere tak vážně, protože kdyby tam byla nadsázka a nadhled, bylo by to o poznání stravitelnější. Degradace ženského pohlaví a myšlení na úroveň kdejakého přežvýkavce, přičemž premisy, v první třetině filmu představené jako základní, berou všechny na konci za své, protože se přece jedná o lásku. Malinko film zvědají herci ve vedlejších rolích, proto Jenkins, Bardem i Franco se chopili svých rolí o poznání lépe než Julia (ostatně to bude asi tím "výborným" scénářem a předlohou). Celkově neskutečně natahována ztráta času, která asi naštve hodně žen a možná občas potěší nějakou tu feministku. 3/10! (02.04.2011)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)

Líbilo i když mám pocit ne zcela využité šance. Film není žádný romantický National Geographic a Liz rozhodně není obvyklá sympaťačka na jaké má Julie Roberts patent. Spíš taková protivná ženská, která neví co chce a víc bere než dává. Její cesta za poznáním sebe sama a novým životem sice nabízí několik nádherných momentů, řadu zábavných situací a občas nečekaně silnou scénu, jako celek je však dlouhá a poněkud nevyrovnaná. Italská část je zábavná a občas doslova nabíjí energií a dobrou náladou, indická naopak poklidná a vážnější, nabízející nejen zábavné momenty (první meditace), ale i příležitost k zamyšlení. A obě jsou přitom velmi dobré, což se bohužel nedá říci o závěrečné části z Bali, která je nejen nejnudnější, ale také podivně prázdná a zoufalá ve své marné snaze vdechnout život zcela nevěrohodnému vztahu, který měl být nejspíš vrcholem Liziny cesty i filmu. (06.01.2012)

OK. Čo tým všetkým chceli povedať? Veľmi neusporiadaný film prinášajúci chaos v mysli hl. postavy do našich myslí. Chceli zabrúsiť do mnohých tém, ako sa s nimi človek vysporiada etc. Môže byť. Ale žiaľ kvôli rýchlo plynúcemu času vo filme mi všetko nepríde prirodzené, resp. zvláštne ako rýchlo sa dočasne vysporiadala so svojimi problémami a ako rýchlo sa naučila v pohode žiť na danom mieste. Film je zjavne pre väčšinového diváka, nie je schopný venovať sa niečomu hlbšie alebo aspoň tak, že by sme skutočne cítili pokoj duše či... "vyrovnanosť". Prináša dobré myšlienky ale stále veľmi kĺže po povrchu. A preto IMO sa mu najlepšie vydarila talianska časť, ktorá sa takému kvázi dovolenkujúcemu životu podobala. V Indii hľadáme pokoj a zároveň sa stretávame s bežným nepokojom mysle, neschopnosti sústrediť sa, s čím sa mnohí môžeme stotožniť. No pocit harmónie stále neprichádza aj kvôli texaskému priateľovi. Bali je iba záver. Keby tento príbeh niekto prežil, tak som si istá, že by bol veľmi obohatený a poučený skúsenosťami. No na plátne to nestihne preniknúť do srdca, neprinesie hlbší "odkaz", ktorý by sme si chceli zachovať. Na to by bolo treba pre niektoré zážitky viac času. A predsa, stopáž je už dostatočná. Ľutujem, že ma to nezasiahlo ale aspoň počas filmu zaujalo, Taliansko pobavilo (a rada som videla miesta mnou navštívené), potvrdilo nejaké vnútorné myšlienky. Nuž, zaujímavé ale nie na dlho. Škoda. (a som rada za znovu objavenie, že Julia žije a hrá, opätovné videnie Franca a Bardema po dobe) (13.02.2011)