Réžia:
Mona AchacheKamera:
Patrick BlossierHudba:
Gabriel YaredHrajú:
Josiane Balasko, Garance Le Guillermic, Togo Igawa, Anne Brochet, Ariane Ascaride, Wladimir Yordanoff, Gisèle Casadesus, Valérie Karsenti, Jean-Luc Porraz (viac)Obsahy(1)
Intelektuálská domovnice Renée (Josiane Balasková), předčasně vyzrálá jedenáctiletá dívka
Paloma (Garance Le Guillermicová) a noblesní japonský gentleman Kakuro (Togo Igawa) tvoří
ústřední trio této místy povznášející, místy cynické adaptace mezinárodního bestselleru Muriel
Barberyové.
Debutující režisérka Mona Achacheová se nezdráhá dát do svého prvního filmu všechno: polichotit
divákům, jak jsou inteligentní, odvyprávět odvěkou a příjemně staromódní pohádku o nenadálé
lásce a navrch přidat kapku společenské kritiky. Výsledkem je půvabné, hluboce jímavé
podobenství o potřebě žít bez předsudků. Herci jsou výborní, zejména Josiane Balasková, za jejímž
téměř nehybným výrazem lze tušit bohatství kypících emocí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (44)
„Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut.“ Né fakt, přísahám, to není popis mé osoby, ale jedné ze dvou hlavních postav filmu, domovnice René. Druhou je Paloma, která se učí japonsky, aby si mohla číst v originále manga, jo a ve třinácti chce spáchat sebevraždu spolknutím antidepresiv své matinky. Obě si hledají úkryt před světem, neb jsou chytřejší než zbytek lidstva, což úplně nechápu, protože já třeba chci, abyste věděli, že jsem přečetla kompletní dílo Sørena Kierkegaarda, nebo že poslouchám Glenna Goulda (machr na piáno), proto vám to sem teď cpu. V tomhle příběhu prostě domovnice poslouchá Wagnera a miluje filmy Jasudžiro Ozua (ale kdo ho rád nemá, že?! Ukigusa je nejvíc). Nakonec lest obou prohlédne až Japonec Kakuro, který až takřka červenoknižně naplní normy romantického bijáku, když se do zádumčivé domovnice zamiluje. No, teď to přípomíná až pohádku o Popelce napasovanou na lidi důchodového věku, né?! Ale důležitější než samotný příběh je zde filosofický podtext, zdůrazňování krásna a literárních klasiků (kdo nemá pojmenovaného svého psa/kočku podle Tolstého je nikdo). Naštěstí přes pointu a harlekýnovskou odbočku jde o příběh v pravdě sarkastický, tudíž koukatelný. ()
Zcela oproštěna od knižní předlohy jsem si pustila Ježka, ale abych pravdu řekla, dlouho jsem nad tím filmem váhala. Nedokáži přesně říct proč, ale byla jsem moc mile překvapená a prožívala jsem v tom domě 100 minut s lidmi, kteří si byli možná na pohled velmi vzdálení a přitom toho měli spoustu společného. Ano, byl tam moment, kdy jsem měla chuť Palomu seřezat jak nezralé žito a kameru vyhodit z okna, naštěstí to tvůrci stačili do konce vybalancovat tak, že mně to nedá jinak a musím dát té zajímavé holčině, sympatické Renée, mému srdci nejbližší, to přiznávám a nakonec i Kakurovi to nejvyšší ohodnocení. Bylo mně s nimi tak zvláštně smutno, dojemno, měla jsem chuť se tam mezi ně vložit a poradit jim jak se obléknout, učesat (Renée) obejmout Palomu a popovídat si s ní o jejích pocitech a dívat se u čaje o páté s Kakurou na film z dob minulých...... ()
Když já si Ježka tolik přála vidět! Především kvůli možnosti srovnat knižní a filmovou podobu. Neodradily mě ani zdejší menšinové negativní ohlasy čtenářů knihy S elegancí ježka na film, byla jsem ochotná překousnout i tu skutečnost, že se mi podařilo sehnat jen dabovanou verzi. S otevřeností a s velkým očekáváním a nadšením jsem usedla před monitor, leč nakonec musím s lítostí konstatovat, že snad jediné pozitivum filmu bylo v tom, že jsem díky němu nechtěně uspokojila mé masochistické choutky. Po hodině a půl trápení a týrání prázdnou a povrchní nicotou jsem odevzdaně dospěla k závěru, že filmový Ježek doopravdy nestojí za pozornost. ()
Adaptace S elegancí ježka, která však pobrala asi tolik elegance jako řádně přerostlý slon v porcelánu. Tam kde je předloha sarkastická, cynická a zábavně filosofická (nikoli však dějová či psychologická co se hloubky postav týče), tak tam je adaptace... No, vlastně doslova a do písmene nijaká, jelikož se mimo jiné ignorují i úvodní tři čtvrtiny knihy. A to co zbylo působí jako špatná parodie na klišé prolezlé artové "sociální sbližovačky". ()
U tohoto filmu to není o tom, jestli Vám některá postava hned na první pohled sedne nebo ne. Ve výsledku Vám stejně přirostou k srdci všichni, pokud ho máte otevřené dokořán, protože si to prostě zaslouží. Tahle francouzská bytovka totiž skrývá nejenom snílky, ale i lidi, kteří by rádi svůj život změnili a jsou zrovna na hranici, kdy se něco takového bude dít. A celý ten příběh točící se kolem Palomy budete vnímat jak očima dítěte, tak dospělého, což Vás sestřelí na deset dob. Tak lidský, smutný a opravdový film jsem dlouho neviděl a musím poděkovat kareen za doporučení. Opravdu jsem si ho užil, i když mi po něm bylo spíše smutno. Viděno na základě Challenge Tour 2015. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (1)
- Film je natočen podle knihy „S elegancí ježka“ („L'Élégance du hérisson“) od Muriel Barbery. (Sonakolada)
Reklama