Katka

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)

Nechtělo se mi dívat se na Katku, jak se pomalu propadá, protože od začátku bylo jasné, jak to dopadne. Škoda, že není nějaký vhodný zákon, který by umožnit zavřít mladistvé na detox i proti jjich vůli a vrátit je ven opravdu čisté. Možná by to nepomohlo, určitě ne všem, ale třeba nějakému 1 % by to umožnilo lepší start do života. Mám ve zvyku vrátit se po závěrečných titulcích zpět na začátek a podívat se na něj znovu. V případě Katky je to hodně výmluvné. (27.01.2016)

Film je určitě prospěšný, myslím, že by se měl hojně promítat mládeži jako odstrašující příklad, alespoň mně z toho běhá mráz po zádech ještě po 24 hodinách. Myslím ale, že má zbytečně dlouhou stopáž, Katka stále opakuje ty samé věty, čemuž se tedy nedivím, v jejím stavu, ale přece jen pro diváka je to už příliš dlouhé a pořád dokola, navíc mě mrzelo, stejně jako u Reného, že často nebylo přes špatný zvuk rozumět. (11.10.2010)

Z blata do blata. Odtiaľ do sračky & späť do kaluže, raz do fontány. A zase do bahna. Ozaj "krásny a podnetný" dokument. Časozber zmaru a deštrukcie. A dekonštrukcie. Poznámka: Žiaľ, málokto si trúfne na dokument o inej ceste užívateľov heroínu či pervitínu. O celoživotných feťákoch opiátov a chemických tvrdých drôg, ktorí okrem svojej najväčšej záľuby s prehľadom zvládajú prácu aj rodinu. Pretože také nesedí do spoločensky prijateľného konceptu. (06.02.2021)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)