Katka

Ubohý příběh o přitroublé holce, která nikdy v životě neměla začít s drogama. Potupný rozklad vyfetovaný trosky, která směšně bojuje o svoje dítě, který bude rádo, když jí v životě neuvidí. Zkurvená smažka jakých je tisíce, každá z jiným osudem. Když jsem viděl ukázky z tohoto filmu, tak jsem myslel že tam bude nějakej pozitivní výsledek, ale je to pouze příběh o fetně, která má každej den stejnou starost "máš něco?" Fuj! Rozmýchej si to, rozdělej si to, šlehni si to, scháněj si to, sežer si to, ale hlavně si to nech. Nemá cenu se na to dívat podruhé. Je to jen a jen zmapování cizího rozkladu, žádný dokument, nechápu, proč tím režisérka trávila tolik let, pro mě jen laciná forma šokovat, ale koho vlastně, vždyť každý ví, jak tihle karikatury žijí... (12.09.2011)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)

Marcela byla zlomená žena, které život naházel klacky pod nohy a nešlo ji nelitovat. Katka je naproti tomu kráva, která si život ničí čím dál víc zcela vědomě a dobrovolně, a ani se nesnaží s tím něco dělat, a nelitoval jsem ji ani v nejmenším. Narozdíl od Terezky (její dcery (*2008)) - doufám, že ten film nikdy neuvidí. Film je s přibývajícími minutami stále více ubíjející a lze ho sledovat pouze s notnou dávkou cynismu. Uvítal bych více záběrů z Katčiných mladších let, kde bysme se dozvěděli, jak a proč vlastně do závislosti spadla. Většina stopáže je ale z posledních tří let, kdy už je z Katky naprostá troska a zrůda, neschopná ze sebe vymáčknout smysluplnou větu. Jako varování před drogami to asi fungovat bude (a určitě bych to pouštěl dětem ve školách), ale dospělým platícím divákům film nic nového neřekne._______dodatek: po malé úvaze nakonec hodnocení zvyšuji na 4, protože narozdíl od dost zbytečného filmu o zapomenutelném debílkovi jménem René má tento film nějaký smysl. (03.03.2010)

Na volné trilogii, ve které se Helena Třeštíková vrací ke konkrétním "případům" (přiznejme si, že na ty filmy nechodíme kvůli těm osobám, o nichž pojednává, ale kvůli tomu, abychm viděli, jak "nevyzpytatelnost života překoná mnohé fikce" a abychom si potvrdili přednastavený názor), mi přijde nejpozoruhodnější práce s pojímáním času. Nejde o to, že všechny filmy jsou časosběrné dokumenty, které jsou sestřihem ohromného množství materiálu, kdy je nutné si domyslet elipsy a pozastavovat se nad neovlivňováním dokumentovaného "materiálu", ale že i přes svou časosběrnost ukazují vliv času na jedince. Zatímco Marcela dráždila svou pasivitou a ukazovala, že na některých jedincích se změna režimu výrazněji nepodepsala, když je samotné širší společensko-kulturně-politický kontext nezajímá, a René byl ukázkovým příkladem neschopnosti se adaptovat na změnu režimu a okolnosti o světě za mřížemi jsme se spolu s titulním představitelem dozvídali prostřednictvím médií (televize a knih), tak Katka nabízí vyloženě fyzický zážitek, který je dán tím, že sledujeme, jak se na nenapravitelné narkomance podepíše čas. Toto pozorování rozpadu je ale narušováno kýčařskými výjevy čvachtání se v potůčku (neuvěřitelně laciná symbolika), ve kterých čas jde dál, jenom hrdinka zůstává stále na místě, a výrazným zasahováním do osudů pozorovaného objektu (kdo že jí to zajistil tu doktorku?, kdo že jí platí za to, že se nechá dokumentovat?, kdo že to neukazuje souvislosti - shánění drogy, zajišťování peněz na ni nezákonnou činnosti?). Z ostatních hodnocení a komentářů jasně vyplývá, že jde o "zážitek". Otázkou je, jestli důležitost dokumentu spočívá pouze v tom, že je vhodný do škol jako nedidaktická pomůcka, nebo nás nutí přemýšlet, přehodnocovat názory a zaujmout nějaké stanovisko. Obávám se, že ne; jde - v lepším případě - o fascinaci z rozpadu, resp. - v tom horším - kýčovité dojímání se nad vlastní empatií. (27.02.2010)

Druhá projekce: Strhující, časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o životě a každodenních strastech feťačky Katky. Zde se bohužel odehrává opačný scénář Mallory, která se dokázala i přes velkou životní zátěž vzchopit a jít životem napříč. U Katky byla vize samotného fetu větší, než budoucí život s vlastním dítětem. Smutné, ale poučné. Tohle by se mělo povinně promítat na základních a středních školách! (23.04.2017)