Mikulášove šibalstvá

Byly doby, kdy jsem neudělal krok bez knížky s Mikulášem či Kopytem a Mňoukem. Ty doby se již těžko kdy vrátí, ale Mikuláš má v mém srdci stále vyhraněné speciální místo. Od adaptace jsem tak raději mnoho nečekal. Chyba lávky. Adaptace je to totiž kromobyčejně zdařilá a zároveň i svá. Ryzí ztělesnění rodinné neinfantilní zábavy, u které se mnohdy zasmějí více dospělí než děcka. Navíc mají Mikulášovy patálie v obou svých podobách tu zvláštní moc, že vrací do dětských let. Což umí velmi málo knížek a ještě méně filmů. A to, že se film ve výsledku nemůže předloze rovnat jde tentokrát stranou, protože jsem si to uvědomil až dlooooouho po odchodu z kina poté, co jsem ještě drahnou chvíli stíral slzy smíchu. (21.11.2009)

Malého Mikuláše mám moc rád. Nestárne, je to stále fajn čtení se skvělými ilustracemi. K filmu jsem přistupoval s rozpaky a s přibývajícími kladnými recenzemi jsem ho stále více odsouval na později. Nakonec jsem si ho pustil...a...velmi příjemné překvapení! Současné rodinné komedie mě děsí, jedno či americké, německé nebo české. Ale Francouzi stále umí! I když Knoflíková válka zůstane zřejmě nepřekonaná, tenhle film se povedl. Milý, úsměvný, občas jsem smíchy vybouchl. Co mě ze všeho nejvíce dostalo - parkování maminky malého Mikuláše! Bože, takhle umět zaparkovat v naší neustále přeplněné ulici....Souhlasím s woodym - jak se Francouzům nedaří převést na filmové plátno Asterixe, tak se to naopak zde vydařilo velmi dobře. Když jsem viděl dohližitele Polívku, pomyslel jsem si - hele, ten vypadá jako Michel Galabru, akorát tomu už dnes musí být.....a pak, můj bože, kde se vzal, tu se vzal - Michel Galabru! (07.08.2010)

Jako kluk jsem byl z knížky (či přesněji knížek) naprosto odvařený - Mikulášovy příběhy pro mě byly neskutečnou a čirou esencí geniálního dětsky přívětivého humoru. Leč od té doby uběhla (až moc) dlouhá řada let, část dějových patálií se mi vykouřila z hlavy a tak jsem na ten film koukal hlavně jako na šanci dovybavit si všechny ty veselé chvíle s Mikulášem. Musím se žalostně doznat k tomu, že cca 1/3 filmového děje mě oslovila již pouze okrajově, ovšem zbylé 2/3 (nedělím děj časově) byly skvostné (např. přípravy na návštěvu a samotný její průběh + snaha kluků vydělat peníze, to bylo brilantně zfilmované i zahrané :-D). Dávám Mikulášovi s čistým svědomím 80% a ujišťuji jej i vás, že být to o 35 let dříve, má to za stovku. ;-) (22.10.2012)

Učůrávám nadšením! Když mi distributoři utli film "Where The Wild Things Are", brečel jsem, protože se jednalo o katastrofu podobné pádu třešňové zmrzliny s čokoládovou polevou na mou čerstvě vypranou košili. Pak přišel Mikuláš a já se pro změnu bál, protože u knížky jsem se ještě před nedávnem hurónsky smál. Pak přišla mamina, že na to chce jít do kina. Vybavila se mi ta třešňová zmrzlina. Chtělo se mi brečet. Pak přišel táta a dal mi pohlavek, protože prý brečet na veřejnosti je hloupé. Tak jsme šli. V sále byla holčíčka, měla asi rýmu, protože si strkala do nosu ty kuličky z popcornu. Smál jsem se jí a ona se rozbrečela. Maminka mi dala pohlavek, že je to nevhodné. Ale mě se taky každý směje. Film byl pěkný, maminka mě už nepohlavkovala. Ode dneška chci být filmovým režisérem. Budu mít hodně kamarádů a velký kýbl s třešňovou zmrzlinou a s čokoládovou polevou. A košili si budu moct měnit každý den. A všichni mi budou závidět a maminka na mě bude pyšná a třeba mi koupí i to autíčko na setrvačník, který jsem viděl v hračkárně. Ale i ten prak s červenou gumou by mi nevadil.___...... Mikuláš aneb moje cesta do dětství a zase zpátky! 95% (19.12.2009)

Mikulášovy patálie budou jistě v určité části diváků, kteří jsou zároveň nadšenými čtenáři známé série knih s tímto hrdinou, vyvolávat rozporuplné pocity, tak jak je to běžné u filmových adaptací bestsellerů. Film zkrátka je jiné médium a nelze mechanicky přenášet knihu na filmové plátno. Něco se vypustí, něco upraví a především film jako vizuální umění konkretizuje tam, kde literatura pracuje s představivostí. Na druhou stranu z mého dohledu dopadl snímek nad očekávání dobře a vznikla velmi slušná rodinná podívaná, která má šanci zasáhnout všechny generace. Srovnání s naší televizní adaptací Bylo nás pět se přímo nabízí, jde o podobný motiv i retrostyl a konec konců i žánr. Francouzský snímek to ale měl těžší, Poláčkova kniha je útlá a vznikl podle ní seriál, zatímco Goscini napsal už řádku knih a scénárista s režisérem měli své představy vměstnat do jediného filmu. Bylo pochopitelně možné pojmout snímek jako nepřetržitý sled gagů a hlášek, ale tohle střízlivější pojetí mu sluší víc. Po herecké stránce velmi dobré, bez přehrávání a přitom se spoustou komických situací. Použitá stylizace zůstává v civilní rovině, není to takový ten bombastický styl, který známe z americké produkce. Celkový dojem: 90 %. (22.11.2009)