Nanič chlapec

On už jen ten casting je v podobě Aarona "Kick Asse" Taylora-Johnsona v roli Johna Lennona jeden velkej přešlap, nejen, že se na asi nejlepšího muzikanta všech dob nepodobá, ale nevidím ho v něm ani v gestech, mluvě (o zpěvu ani nehovořím) atd. atp., navíc je na vyhublýho Lennona hrozně nasvalenej :-) Ale tak ono se tady na to, aby byli herci svým předlohám aspoň trochu podobní, očividně nehrálo, viz. McCartney... A ani příběhově to není žádná pecka, Lennon je tady vyobrazenej jako hroznej dickhead, kterej jen chodí po Liverpoolu jako hroznej mačo, fláká se a mlátí lidi. Ono na pohled to vypadá hezky, Angláni se zase vytáhli a tu dobovou atmosféru tomu vtiskli pěkně, ale prostě v tom nevidíte TOHO Lennona, tudíž to ve výsledku vypadá spíš jako parodie... Ale jako takový televizní film na jedno nedělní odpoledne to i celkem zabaví. Což je však na biografický film o někom, kdo se jmenoval John Winston Lennon, zatraceně málo. (28.02.2016)

Takový nevděčný fracek byl ten lennonovic kluk! Teta se mohla přetrhnout, aby ho dobře vychovala. A jenom proto, že byla trochu přísnější, tak on držkoval a neposlouchal. Diblíkovská mamka ho brala za zábavou, učila ho hrát a užívat si. A jenom proto, že ho v dětství odložila, tak ji pak nadával a odsuzoval. Spratek jeden! _____ Nezáviděníhodná puberta Johna Lennona, kterou osudově poznamenaly výrazné ženy - odtažitá teta a přelétavá matka, a začátky jeho hudební dráhy. Na filmu mi vadila nesourodost - dlouho se řeší hudba a nic jiného, pak se zas dlouho řeší rodina a na hudbu se ani nevzdechne - chtělo to trochu víc promíchat. /26. 12. 14./ (26.12.2014)

Goodbye Mother... John Lennon a Beatles byli těmi, kteří mě formovali v pubertě, když už se to rodičům asi moc nedařilo :-) Na dlouhá léta dopředu mi ukázali i hudební směr, který jsem měl nejraději a Lennonky i jejich obdobu jsem na nose nosil donedávna. (Ruku na srdce také vás tak úděsně ty pravé Lennonky tlačily na nose?) Jelikož o vzniku The Beatles i Johnově dětství jsem lecos věděl už dříve z knih i některých jeho písní, velmi mne zajímalo jak se tvůrci poperou s touto látkou. Rovnou říkám všem, kteří se těší na slavné songy, že tenhle film o nich není a ani zde nezazní pomineme-li ranou tvorbu Johnovi skupiny, která se ještě Beatles nejmenovala. Film je psychologickým životopisným dramatem zachycujícím dětství tohoto hudebního génia i jeho první poválečný kontakt s rock and rollem. Někdo se tu pozastavuje nad ne-podobou Johna v podání herce Taylora - Johnsona. Bylo pár momentů, kdy mi tvář neseděla ale někdy, - spíše intuitivně jsem podle lícních kostí, brady i nosu Johna skutečně viděl. Samozřejmě hodně dělal účes a brýle. To spíš mlaďoučký Paul byl s nosíkem už krapet mimo... Sekvence jak se John učí hrát na banjo byla skvělá, perfektní nápad! Tenhle film rozhodně stojí za shlédnutí a rozhodně jej doporučuji milovníkům Johna Lennona! Tři akordy. * * * (19.02.2013)

Pomalá a nezaujímavá prvá hodina, smerujúca odnikiaľ nikam (nowhere), ktorej akoby chýbala duša, sa v piatich minútach, v herecky krásnej scéne, obráti presne tak ako sa nám často mení život. Jednou vetou, spomienkou, dlho zbieranou bolesťou, po ktorej sa ale automaticky nedostaví katarzia (podobne ako v živote). A podobne ako v živote, nastúpi vytriezvenie a tupý pocit, kedy jeden nevie, čo ďalej. Všetko je relatívne - i Jack Nicholson (už) vie, že matka nie je nikdy istá. K.S.Thomas, A.Johnson, A.M.Duff (Mrs. McAvoy), very well done. (14.06.2010)

Freude, Freude, vždycky na tě dojde...netušila jsem, že John Lennon měl takové dramatické dětství a dospívání. Film je to milý a sympatický, ale jakoby se nemohl rozhodnout, jestli hrát na smutnou nebo na komickou notu. Výborný výkon Kristin Scott Thomas, i Aaron Johnson si získal moje sympatie (po Kick-Ass už podruhé). (24.08.2011)