Poslední neděle

Nadpriemerné herecké výkony, obzvlášť Helen Mirren, a tiež výprava a hudba. Najväčšou slabinou je scenár, ktorý pokrivkáva za technickou stránkou, čo je naozaj na škodu veci. Celkový dojem z filmu je teda slabší, bez výrazných emócií, či vedomostného obohatenia – radšej by som si o Tolstom pozrela nejaký kvalitný dokument. (21.10.2012)

Čekala jsem vážné unylé drama o Tolstojově stáří, ale tohle byla velmi zajímavá a dokonce humorná sonda do celého jeho okolí. Možná bych jen místy vytkla větší pomalost. Nicméně příběh, scénář i hudba se skvěle doplňují a herci tady kopou za tu nejvyšší ligu. A protože mám slabost pro historické dramata, zvlášť ty biografické, tak musím dát 4,5*. (12.06.2010)

Plummer, Giamatti i McAvoy předvádějí kvalitní práci při rekonstrukci posledního roku veleslavného ruského autora, který sice měl ryzí srdce, ale nemohl změnit svět. Docela se dokážu ztotožnit s jeho manželkou, vzhledem k tomu, že jeho hlavní myšlenkou bylo, aby on a celá jeho rodina byl stejně chudý, jako jeho okolí. Jen si to představte. Jste hrabě, vyhovávají vás jako hraběte, od mala máte peníze a všechno a člověk, kterého milujete vás chce prakticky o všechno připravit. No není to k naštvání? (18.12.2011)

První polovina příjemně ubíhá a krásně se na ni dívá, avšak jakmile je upozaděn (či vlastně téměř vypuštěn) vztah Valentina a Mashy, celá druhá se polovina se stává pouze rozbředlou snahou o děj, kterou drží nad vodou pouze fantastická Helen Mirren, která si svoji Oscarovou nominaci nepochybně zasloužila. Kdybych se měl rozhodovat v rámci tohoto filmu, nominaci bych přidělil spíše McAvoyovi, než Plummerovi, ale to by už byla jiná kategorie. (23.07.2010)

Jsou dvě věci (vedle stopadesáti dalších), pro které mám slabost: široká ruská duše a anglický humor. Že se tyhle zdánilvě protichůdné veličiny dají zkombinovat, aniž by to mělo za následek výbuch, je pro mě sice překvapivé, leč pravdivé. Výsledkem je příběh ne právě nabitý zvraty, ale o to intimnější ve vztahu k divákovi, který je ochotný přistoupit na pomalé tempo a ukecaný děj. Ovšem ty kecy se poslouchají jedna báseň, obzvlášť vezmete-li v úvahu, že jsou výborně napsány a návdavkem pronášeny ústy skvostného Christophera Plummera, jedné z nejlepších hereček současnosti Helen Mirren (když seděla v posteli, kokrhala a smála se, vypadala dočista jak malá holka) nebo sympaťáka na hákrátomegakvadrát Jamese McAvoye. Tohle pohlazení na duši mě nadchlo a navíc vzdělalo, páč o sklonku života jednoho z mých nejmilejších spisovatelů jsem ke své ostudě dosud nevěděla zhola nic. Však ani Tolstoj není bez chyby, že... (30.08.2010)