Indiana Jones a Nástroj osudu

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)

-Já to takhle chci.-Ale já ne!- Nevěřil jsem, že by mě ještě další Indyho dobrodružství mohla nějak pobavit, ovšem...je to lepší než předchozí díl! Téměř permanentní akce je ukázkou toho, jak se bez velkých keců dělá akční film. A navíc je vtipný, což beru jako další plus. A přitom jde o řadu většinou drobných momentů, jako je třeba auto napresované v úzké uličce, které pobaví. Samozřejmě je tu celá řada odkazů na předchozí díly, nejvíce asi na Chrám zkázy (např. honička s vozíky nebo chatrný most přes vodu), ale i na Dobyvatele a pak na Poslední křížovou výpravu. Je to milé, vidět v některých scénách či předmětech minulá dobrodružství. Asi bych teď napsal oslavný elaborát, který by ale nikdo nečetl, jelikož dlouhé recenze unavují. Vynechat kino byla tentokrát chyba... a na závěr ždímání kapesníků. Povedené. (29.08.2023)

Důstojné rozloučení. Možná i o chlup lepší, než čtvrtý díl. Ale určitě film, který si od všech fanoušků žánru zaslouží kino. Indiana Jones je totiž legenda, stejně jako Harrison Ford. Natočit totiž v osmdesáti letech takový biják si zaslouží ultimátní respekt od nás všech. Protože povězme si za desítky let, komu se vůbec podaří těchto let dožít a nějak se třeba důstojně hejbat. Tady Indy jde z akce do akce, kde každá je něčím zajímavá a především baví. Námět je chytlavý, na podobný dobrodružný příběh jednoduchý, akce je sice digitální až běda a přehnaná jak klasické pracovní pondělí, ale ve výsledku je to přesně to, co od daného žánru očekáváte. Jen se trošku obávám, že s koncem této archeologické legendy skončí i jeden žánr, protože podle toho, jak se pátému Indymu daří v kině, mě jímá až vztek. No, co naplat. Já se bavil. A věřím, že nejsem jediný. Tohle je přesně blockbuster podle mého gusta. (08.07.2023)

Dlouho jsem se na posledního Indyho chystal a musím říci, že jsem si pošmákl jako za starých časů. Hned v úvodu začne hooodně akční jízda a akce střídá akci. Vše je plné neskutečných nápadů u kterých jsem se výborně bavil, třeba ten flakový vagón zasažený kotlářem a vlak jedoucí do zatáčky.  Perfektní! A samozřejmě tam toho bylo víc. Neskutečné honičky, taky kupa srandy. Prostě Indy tak jak to má být. Zmíním třeba jen ty vyvalené astronauty Apollo11 v otevřené limuzíně zírající v úžasu na Indyho. :-). Madse jsem snad v roli nácka ještě neviděl a to krom Lenina snad hrál už všechno. A samozřejmě skvěle. Starýho Banderase jsem málem nepoznal, ale je to pořád on s těma jiskrnýma rošťáckýma očima.  Phoebe je asi další Britka, do které jsem se zamiloval. A pak, že Angličanky jsou prý ošklivé... Závěr byl v pravdě epický a doslova jsem zíral kam až se Indy dostal. Je vidět, že s nadupaným rozpočtem a nadupaným písíčkem lze dnes opravdu už natočit naprosto cokoliv.  Jedinou výtku mám samozřejmě k tomu Heinkelu -111. Proč tomu do háje tvůrci dali rohatej ocas jak od Dornieru-17?  Tohle nikdy za války nelítalo a mám dojem, že po přistání v nacistickém Německu by na to divně vejrali sami Němci. Celkově ale velká spokojenost a na závěr hluboce smekám před starochem Fordem. Dávám za 4 kousky dórských sloupů do bazénku, aby tělesa ponořená do kapaliny byla nadlehčováno silou, která se rovná tíze kapaliny stejného objemu jako ponořené části těles. * * * * (03.07.2024)

Poslední dílek skládačky nedal vydechnout. Řetězec akcí, brilantních nápadů a velké srdce na stříbrném podnose s tou nejupřímnější snahou diváka potěšit. A já jsem potěšená byla. Indy je legenda. Ikona. Láme mi srdce, že už je konec. Výtky vezdejší jsou v tomto případě na vodě, je to kult a Mangold dostál důstojnému rozloučení. Je borec, o Fordovi nemluvě. Špičkový biják a kdo to nepochopil, nezaslouží si ho. (03.07.2023)