Indiana Jones a Nástroj osudu

Ač jsem si to velmi přál, tak ani podruhé rozlučka s Indym nedopadla podle mých představ a kvalitativní přiblížení k původní trilogii Nástroj osudu nepřipomíná ani náhodou. Co mě na filmu nejvíce rušilo nebylo světe div se digitální omlazení Indyho, ale akční scény toho starého. Jsou rychlé, nepřehledné a ještě k tomu trpí pod digitálním marastem. Tedy Indy schytal téměř všechny choroby, kterými trpí současná blokbusterová produkce. Z akce si nebudu pamatovat prakticky nic. Ta v ulicích Maroka připomíná naspídované Mission Impossible (bože Indymu je 70!) a ta podmořská jako by z oka vypadla Bondovkám. Když si vzpomenu na Jonese, když běhal po cirkusovém vlaku v Křížové výpravě nebo na důlní vozíky z Chrámu zkázy, začne mě být opravdu až nevolno. Jedinou fajn akční scénou tedy zůstává ta úvodní, bohužel se odehrává z praktických důvodů v noci. Ve filmu mě potěšily nové postavy. Ženský sidekick je fajn a malý kluk rozhodně nic nezkazil. Úplně zbytečně se vyskytne Salah. Tenhle fanservis mě štval už v nových Star Wars. Kdy je potřeba do zemdlení vytahovat odkazy na staré díly. Záporáka jsem si užil. Mikkelsena mám obecně rád. PS: Na závěr bych jen dodal, že rok 2023 je pro mě zatím ve znamení, až na drobné vyjímky, totálně průměrných velkorozpočtových filmů, na které si časem vůbec nikdo nevzpomene. Všechny mají stejné poznávací znaky: přepálenou nepřehlednou digitální akci, digitální kulisy a hlavně nezajímavý příběh. PS2: Kdo čeká že počáteční logo Paramountou projde další zajímavou transformací bude podobně jako já zhnusen škaredou Disney znělkou. Nedá se nic dělat, ale Myšák dokázal pohřbít další oblíbenou legendární značku. 60% (02.10.2023)

Nástroj osudu je labutí písní, která musela vzniknout, aby legendární archeolog mohl konečně odejít na věčný odpočinek. Mangold rozjede festival CGI brykulí, a aby toho nebylo málo, tak možná přijde i Archimedes. Hitler totiž nemohl. Už minule byli ufoni k smíchu, ale stroj času není o mnoho lepší. Finále je celkem emotivní, ale celé to zase zachrání Williams, jehož geniální motiv posunuje zážitek z každého dílu série na úplně jinou úroveň. (02.02.2024)

Očekávat od Indiana Jones a nástroj osudu fenomenální záležitost by se nemuselo nutně vyplatit, na to je to pořád film, který trpí dostatkem problémů a jednoduše nevyhnutelně možná skutečně přichází až příliš pozdě. James Mangold rozhodně není Steven Spielberg, na druhou stranu je ovšem od počátku jasné, že je milovníkem původních filmů a snažil se dodat maximálně fungující poctu, která navzdory očekáváním zvládne dodat i funkčního ženského sidekicka a přijít i s troufalým závěrem, který rázem nechá leckoho zapomenout na nějaké návštěvníky třetího druhu z Křišťálové lebky. Už za úvod, který v podstatě funguje jako Indiana Jones 3.5 a především výtečného Johna Williamse je ovšem pořád důvodů k spokojenosti dost. Indy se za svou rozlučku s kariérou rozhodně stydět nemusí.... (28.06.2023)

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)

Těleso Jones ponořené do derniéry je nadlehčováno silou nostalgie, která se rovná tíze tónů Williamse spjatých s ponořeným tělesem.. Objektivně by se nedostatky našly, ale tady jde o subjektivní fakta upraveného Archimédova zákona, ne pravdu (syrakuské finále dechberoucí, úplné The Final Countdown vibes). Myslím si, že penzista Indy bude rád. Teď už mu nikdo nemůže říkat Juniore.. Mangold se začíná stávat expertem na konce ikon.. (18.07.2023)