Indiana Jones a Nástroj osudu

Měl jsem obavy. Ve finále jsem vlastně hodně rád, že se Indiana Jones s vrásčitou tváří Harrisona Forda (i dabingem Jiřího Štěpničky) ještě vrátil. Návrat to byl ve velkém stylu a největší obava, že z toho bude další multivesmírsračka (kterých je teď Hollywood přesycený), byla nakonec zužitkována mírně, okrajově, ale o to osudověji. Důstojná rozlučka a opět zábavný dobrodružný film k tomu. (19.07.2023)

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)

Poslední dílek skládačky nedal vydechnout. Řetězec akcí, brilantních nápadů a velké srdce na stříbrném podnose s tou nejupřímnější snahou diváka potěšit. A já jsem potěšená byla. Indy je legenda. Ikona. Láme mi srdce, že už je konec. Výtky vezdejší jsou v tomto případě na vodě, je to kult a Mangold dostál důstojnému rozloučení. Je borec, o Fordovi nemluvě. Špičkový biják a kdo to nepochopil, nezaslouží si ho. (03.07.2023)

Jedna z nejlegendárnějších sérií vůbec, kterou jsem jako malý nesčetněkrát točil na VHS konečně došla ke svému finálnímu zakončení. Už u 4 byly velké obavy o to, jestli na to Ford již není příliš starý, u pětky už ten zřetel není, slavnému herci již je 80, ovšem filmaři s tím umí celkem dobře pracovat a on má zkrátka výborné charisma, v tom problém není. James Mangold plně chápe tuto frančízu a ví, kde zabrnkat na nostalgickou strunu, ovšem buď je již tento koncept přežitý, nebo už zkrátka nestačí to, co před 30-40 lety. Mangold je výborný režisér, ovšem tento film se po cca 2 hodinkách vyčerpal, akce bylo stále dost, ale už moc na jedno brdo a nebýt skvěle vymyšleného finále, které mě opravdu zajímalo, šel bych na 3*. Vlastně to stačí, jen to prostě není pecka, která by se zásadně zapsala do dějin kinematografie jako původní trilogie. Sbohem Indy. (01.07.2023)

Nástroj osudu je labutí písní, která musela vzniknout, aby legendární archeolog mohl konečně odejít na věčný odpočinek. Mangold rozjede festival CGI brykulí, a aby toho nebylo málo, tak možná přijde i Archimedes. Hitler totiž nemohl. Už minule byli ufoni k smíchu, ale stroj času není o mnoho lepší. Finále je celkem emotivní, ale celé to zase zachrání Williams, jehož geniální motiv posunuje zážitek z každého dílu série na úplně jinou úroveň. (02.02.2024)