Let's Dance 3D

Kdo by řekl, že jedno z nejlepších využití 3D bude mít pravě tenhle taneční flák. Žádné samoúčelné házení věcí do publika, ale v celku originální smršť "cool" vychytávek, které se umějí prodat jako "normální" součást tohoto tanečního nadsvěta v nové dimenzi. Let's dance 3 je opravdu energický snímek, ve kterém všichni ti dokonale vypulírovaní lidé s umělými problémy představují opravdové mistry svého řemesla a pod vlivem výborně slazené choreografie předvádějí vskutku prvotřídní taneční vystoupení jako by z oka vypadlo jakémukoliv potem nasáklého videoklipu z MTV. Jon Chu umí skloubit dohromady cool videoklipovost a poctivou filmařinu, kterou tahá až na hranu třetího rozměru a v celku jeho podívaná odsípá, má grády a ke konci její repro bubnuje tak, že až zapomínáte, že se díváte na film. K tomu soundtrack, který slýcháte každý den v rádiu na Evropě 2 a je jasné, že se vám nic nebude snažit vymluvit, že byste si tuhle prvoplánovou zábavu mohli užít. Jenže ono to má takový háček a tím je lobotomický scénář, jenž ze všech postav dělá ploché figurky, které nemají vlastní hlavu a bezdůvodně jednají i proti své vlastní vůli. Celý příběh je vlastně tak nulový, že až zamrzí, že tam je. Nahradit půlhodinku žvatlací vaty dalšími tanečními peckami a určitě by byli šťastni nejen obyčejní diváci. Fakt, že se ve filmu nic neděje i přes to, že hrdinové řeší neustále své problémy, v tomhle případě nehorázně brzdí tuhle "dance experience", jejíž hodnocení mohlo být klidně vyhnáno i výše. Z toho, jak jsou všichni samoúčelně cool, se až zoufale kazí zuby. Let's dance 3 je i přes to více než uspokojujícím filmem pro cílové publikum a mě samotného překvapuje, jak moc jsem si ho užil. Ale když nad tím tak přemýšlím, bez 3D by to už nebylo ono. 65% (06.09.2010)

Zase o něco tupější a klišovitější, ale na druhou stranu o dost zábavnější než předchozí díl. Příběh je od prvního dílu prakticky pořád stejnej, změnilo se prakticky jenom prostředí. Herci jsou možná krásní, jak v podobném typu filmu být musí, ale kousek hereckého talentu by jste u nich nenašli ani lupou. Naštěstí to má celkem spád, některé scény nepostrádají nápad a taneční čísla se od minula ještě zlepšíla a sem tam přijdou i s nějakou vychytávkou. Solidní reklama na Nike, u které na rozdíl od druhého dílu, neusnete. (03.12.2010)

Jakmile u filmu Lets Dance zapomenete na všechny nedokonalosti jako ne až tak úžasný příběh a tu tunu "klišé" před vámi a budete vnímat pouze hudbu a taneční kreace, tak nemůžete být zklamáni. Já sám se divím jak pozitivně na mě film působí. Po skončení se mi chtělo zpívat a tančit a to nejsem nijak pohybově nadán a všem postavám ve filmu hluboce závidím jejich um. Hodinka a půl uběhla jako voda a já se náležitě bavil pří všech tanečních battlech nebo tréninkách a že jich tu není málo. Pro mě možná nejlepší film série, příjemné překvapení pro oddychovou chvilku a naprosto dokonalá možnost, potěšit vaši přítelkyni, pokud to není zabšklá inťoška. (27.09.2010)

Klasika, 50 minut tance a deset minut děje by bohatě stačilo. Jenže, producenti chtějí celovečerák, tak se cucá z prstu děj i dialogy a vy nevíte, zda se máte smát nebo držet za hlavu. Navíc Chu neumí vůbec pracovat s emocema, takže jediná fungující scéna je "reunion," naopak závěr je horší než potřetí zalitý lógr. Je jedno kolik tanečníků, kamer, efektů a beatů na scéně máte, když to nemá srdce - a tom by měl ten tanec být, ne? Takže nejzásadnější poselství filmu je; nekaž vodu, když lemtáš víno. 70 minut koukat na to, jak ti co by měli tančit, se snaží hrát, je celkem vyčerpávající a těch 40 "akčních" minut není natolik dobrých, aby se na to dalo zapomenout. Prostě, musí se dát dohromady, stát za svými sny a vyhrát spoustu soubojů, aby byli ti nejlepší - i takhle to zní líp, než jaké to ve skutečnosti je... 30% (03.02.2011)

Je to jen blbý film o tančení, který jsem v podstatě náhodou viděl v kině. Jenže kvůli němu jsem viděl zpětně taky 1. a 2. díl a později i 4. film. I když je to "jen blbý film o tančení" , tak z celé série "blbých filmů o tančení" ční vysoko nad ty ostatní. Rozhodně je to guilty pleasure kategorie, ale viděl jsem to už několikkrát (narozdíl od nudného zbytku série, který jsem prozíval) a rád se k tomu opakovaně vracím, protože je to sice jednoduché a hloupé, ale žánrově a technicky perfektně zvládnuté. PS: Hodně na tom dělá, že je určité míry hudba a tanec nejen prostředkem, ale samotným "hrdinou" filmu (díky Lukově dokumentování, či Moosově "one move can change the world"). (28.01.2013)