Death Note

Nemám problém dát zdařilému remaku stejně hvězd jako originálu, nebo klidně i víc než originálu, ale v tomhle případě fakt není důvod. "Vylepšení" zápletky o rádoby femmefatalistickou a ladymacbethovskou roztleskávačku spolu s nenápaditým standardně hollywoodizovaným zpracováním posunulo film do velké množiny průměrných amerických soft horrorů pro teenagery. Nejmarkantnější je to na konci, který byl sice nakonec taky slušně krkolomně vypointovaný jako ten japonský, ale na rozdíl od toho japonského jaksi nemastný, neslaný, neatmosférický. I infantilní pojetí postavy Rjúka (které jediné mi v původním filmu trochu vadilo) zůstalo zachováno a přitom právě tady jsem si od Amíků sliboval nějakou změnu, přitvrzení, přitemnění... (20.09.2017)

Normálně filmy, které nedokoukám, ani nehodnotím, ale tady udělám výjimku. Do hodiny mě začaly naprosto všechny postavy tak strašně srát, že jsem to musel vypnout. Z geniálního anime, které bylo vlastně filosofickou esejí na téma spravedlnost, je jen trapné teenage drama plné nelogicky jednajících idiotů. Nejsem fanatický uctívač předlohy. Je mi jedno, jestli si uděláte příběh po svém, pokud to má vnitřní konzistenci a má to co nového nabídnout. Tohle je ale naprostá zbytečnost. (01.04.2018)

Rozumím všemu předloženému, chápu, proč chce Wingard přiblížit látku americkému publiku a zjednodušit kulisy, proč je Ryuk jednoznačnější (a tím pádem bohužel i téměř nikdy rafinovaný). Jenže s tím vším přichází i nepochopení celého konceptu souboje dvou mozků. Light zůstává vysoce inteligentním Kirou a L pak mistrem dedukce, neustále na stopě svojí oběti. Střetávají se ale ve smutně polopatickém souboji emocionálně přehrocených jedinců, kdy první jmenovaný vesele prozradí svoje tajemství dívce, které nemá jediný důvod věřit a stává se jejím oddaným nepřemýšlejícím podpantoflákem - a druhý se (snad z nedostatku spánku?) postupně mění v impulzivně jednajícího nerváka. Z výsledného počinu je pak příjemně svižný thriller s výborným soundtrackem a famózním vizuálem, ale s legendární značkou Death Note se i z logiky věci rozchází snad v polovině stopáže. A to je pak zle. Netflix měl vzít rozum do hrsti a místo do střídmého filmu jít rovnou do velkolepé minisérie. Tam už by postavám humor, hloubka či smysl nechyběly. (20.10.2017)

Japonskou předlohou jsem netknutý, takže fandom hate už jen z principu se mě netýká. Můžu však s klidem říct, že Death Note nefunguje ani jako samostatné filmové dílo pro naprostého neznalce. Dívat se na Death Note je jako sledovat okolní přírodu z jedoucího auta. Všechno se hrozně rychle mění a hýbe kupředu, těžko se tak dá na něco pořádně soustředit, místy jsem si připadal jako kdyby to Adama Wingarda nebavilo točit a stříhat a tak to tam prostě nějak nasázel a šel o dům dál. Nakonec to celé totiž působí jako několik hodin děje vecpaných do 101 minut, chvíli je to high school film, pak najednou horor, pak zase detektivka a pak zase filozofický film o globálním zločinu, pak zase high school film a tak dále. Naprosto nulové budování charakteru postav má za následek oddělení diváka od děje, nepomáhají tomu ani herci v hlavních rolích Nat Wolff a Margaret Qualley, kteří hrají v naprosto prkené poloze, bohužel to nezachrání ani Keith Stanfield, který se sice snaží seč mu síly stačí, ale s tímhle scénářem by nepohnul ani tank. Jediným světlým místem je tak Willem Dafoe v roli Ryuka, který je šikovně přenesen do role vládce smrti a jeho prezence na scéně je vždy působivá. Death Note je až nechutně uspěchaný film a naprosté scénáristické peklo, které jen díky Adamu Wingardovi neskončilo jako naprostý propadák i když mi nepřijde, že i on tomu dal 100% svého umění. Velmi zajímavý námět, který má spoustu nadějných okamžiků, ty jsou ale často představeny v trestuhodně krátké sekvenci, celé to pak působí směšně a ploše. Říkám to málo kdy, protože nejsem zastáncem zbytečného natahování příběhu do více dílů, ale Death Note by si zasloužil rozdělení alespoň na dva filmy aby ukázal svůj plný potenciál. 45% (12.09.2017)