Zanechať Las Vegas

Už jsem ve své domovině potkal hodně alkoholiků, ale žádnej nebyl jako Nicolas Cage. To dokazuje, že co alkoholik, to tisíc chutí a tisíc pohledů na jasně danou věc. Tím ale nechci Nicolasův výkon nijak znevažovat, jen mám pocit, že porovnání množství vypitého alkoholu a počet minut ve filmu převyšovalo jakoukoliv statistiku přežití po požití chlastu. Nicolas totiž chlastá...a když nechlastá, tak se rozklepe jak osika. A pak chlastá. Já mu to samozřejmě neberu a Elisabeth Shue její zamilování do takové postavy už vůbec ne. Rozhodně to byla hodně působivá romance, od které už předem víte, jak dopadne. Na druhou stranu klobouk dolů, že někdo něco takového natočil za honorář v podobě levné moldavské vodky. Výkony sice hezké, ale já z toho cítil hroznou umělost. (26.11.2015)

Jeden z nejsmutnějších a nejtvrdších filmů, co jsem kdy viděl. Kdo koho potřeboval víc? On ji, jako andělskou kurvu, poslední milou duši, Chárona, který ho převeze na bárce plné chlastu na druhý břeh Styxu? Nebo Ona jeho, rytíře na bílém koni v posledním tažení, zbytky jehož lidskosti už dokáže vidět pouze ona, který pro ní představuje někoho, kdo potřebuje pomoc ještě víc než ona sama...? Jestli je Strach a hnus z Las Vegas jednou z mých nejmilejších komedií, je pro mě Leaving Las Vegas jedním z nejlepších dramatů a nejzvláštnějších příběhů lásky. Hluboko smekám před oběma herci a před Mikem Figgisem, bez jehož pojetí a výběru hudby by film nebyl tím čím je... 90% (18.06.2007)

baví mě tyhle snímečky, kdy zpomínám, že "někdo něco hraje".. baví a bolí mě koukat na bena, na jeho sebedestrukci, na jeho potěšení dostat se na dno láhve čehokoliv, hlavně zapomenout a nebýt sám se sebou.. ano, nicolas cage nehraje, on prostě je.. i když být ani nechce.. být někdy prostě kurevsky bolí.. (13.06.2008)

Po Štamgastovi s Mickeym Rourkem druhý film, u kterého doporučuji mít po ruce lahev whisky (případně whiskey). U takovýho filmu se chlastat musí! Nicolas Cage je sice ztroskotanec, ale jistě v divákovi způsobí jen příjemné pocity. Bohém, co nemá nouzi o prachy ani o žízeň. Dilema, zda je lepší whisky nebo nadržená ženská je zde vyřešeno. Nejlepší je chlast požívanej přímo z ženskýho těla! Jen dodávám, že je k filmu taky výtečná hudba. Slabších, ale přece jen 5*. (31.08.2010)

Rozhodně pět hvězdiček. Pořád jsem čekal, kdy ten zlý sen skončí, kdy se něco ve filmu probudí a začne na mě dýchat světlo, když už jsem viděl díru v ledu, ze které hlavní hrdinové mohli vyplavat, tak je to najednou stáhlo dolů. Podobné deprese sálá snad už jen Cesta (2009 od Hillcoata; V. Mortensen). Tak upřímně pravdivé, až to vážně bolí, měl jsem pocit, že takový film v člověku zanechá následky, nebo ne - nebo jen otevře oči. (19.07.2010)