Odcházení
Leaving
Réžia:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy. Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém,“ říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní.“ Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal. Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (486)
-ČTENÁŘE FUJE BY TO SAMOZŘEJMĚ ZAJÍMALO. -SERU NA NĚ! Všechno, co jsem psal u záznamu divadelní hry platí stále, s tím záznamem to souvisí, protože, zkrátka a dobře byl tenhle film druhý v pořadí. Oceňuju filmové vidění Václava Havla a nejrůznější skrytější, či jasné narážky. Jsem přece pravdoláskař, pane Jandáku, s tím svým pamfletem, který útočí na tu nejzákladnější svobodu slova, jste to vážně přehnal, pokud ještě někdy budete ministr kultury, pak Pánbůh s námi a vy pryč! ()
Odcházení jsem chtěl viděl od první chvíle, co jsem se dozvěděl, že ho Havel plánuje natočit. Už tehdy jsem tušil, že to nebude film pro většinové publikum. Osobně se o něm snažím nějak přemýšlet ještě po týdnu, co jsem ho viděl. Už dlouho jsem totiž asi nenarazil na tak složitý a mnohovrstevnatý film, nad kterým je nutné přemýšlet, a ideálně na něj jít do kina znovu. Kvůli své interpretační mnohoznačnosti a neuchopitelnosti se pravděpodobně nenajdou dva diváci, kteří by si film vyložili stejným způsobem. Při sledování Odcházení se mi na mysl nejvíc dralo srovnání s filmem Kočka na rozpálené plechové střeše z r. 1958. Oba filmy jsou natočeny podle divadelní předlohy, oba dodržují jednotu místa a děje a oba se točí kolem starého muže, který opouští své impérium (na smrt nemocný velký táta vs. vysloužily kancléř). Oba končí v podstatě optimisticky a oba se mi velmi líbily. Uvážím-li, že typický český důchodce v 74 letech chodí tak maximálně po doktorech nebo nákupech, o to více musím ocenit, že se Havel v tomto věku posadil do režisérského křesla a natočil se svými přáteli film o tom, jak by podle něj měla vypadat interpretace jeho Odcházení. Za sebe dávám plný počet - za vytříbenou vizuální stránku, "retro absurdní" poetiku, odvahu jít do toho, a konečně i pro sympatie, jež k Havlově osobě chovám. ()
Proč mám pocit, že půlka hodnotících film vůbec neviděla a jenom si léčí svoje nenávistné mindráky vůči václavu havlovi!? já chápu, že absurdní drama není pro každého, ale já byl na projekci, kde se třeskutě smálo celé kino. A bez ohledu na myšlenku a sdělení se tenhle film dá brát jako zdařilá komedie a přehlídka nejlepších českých herců. 52 % si určitě nezaslouží, to je mnohem lepší. navíc si myslím, že se snaží i něco říct a docela dobře se snaží, ale to už si musí každý přebrat v sobě... ()
Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc. () (menej) (viac)
Kdy uz tady nekdo konecne napise, ze mezi Kamenakem a Odchazenim lze tezko najit podstatneho rozdilu? Ten film je opravdu oligofrenni a vlastne proc ho nazyvat filmem, kdyz mu chybi pomalu jeho zakladni znaky. Nemel bych nic proti tomu, kdyby se jednalo ciste o divaldo ve filmu (zde vsak ani nahodou). Neprostestoval bych proti Havlovske exhibici, ktera by odpovidala jeho filmove vizi (tady vsak zadna neni). Ale ze se nakonec dockam estrady, ktera navic po zaverecnem Havlovem cameu plne snese kriteria taskarice, to jsem si nepredstavoval ani v nejhorsim snu, Zaznivaji-li tady nazory, ze lide film spatne hodnoti z duvodu odporu k Havlove politice, jejich autori by se meli nad sebou zamyslet,. Bylo by stejne lacine tvrdit, ze nekdo hodnoti film vysoko jen proto, ze ho mel rad jako prezidenta. PS. Ja jsem mel Havla velmi rad a jeho politicke nazory a kroky (az na par prehmatu, jako napr. plytvani milostmi i pro ty nejvetsi dobytky) jsem uznaval po cleou dobu jeho prezidentovani. Jen kvuli tomu vsak nemohu napsat, ze se mi film libil, a poprit, ze mit ctyri ruce, porad je to k drzeni se za hlavu velmi malo. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (16)
- Před začátkem natáčení se Václav Havel nechal slyšet, že pokud se film nepovede, bude prvním, kdo to pozná, a zavře ho do trezoru. Po premiéře k tomu dodává: „To byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem. Nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film.” (Coldrex)
- Natáčení probíhalo od 29.6.2010 v památkově chráněné vile Čerych v České Skalici a na zámku v Ploskovicích. (zdeny99)
- Václav Havel si ve filmu zahrál se svým bratrem Ivanem Milošem a se svou ženou Dagmar. (Duoscop)
Súvisiace novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (viac)
Reklama