Čertova nevesta

Po čertech dobrá pohádka. Nebýt roztomile žvatlajícího čerta Kleofáše a několika dalších drobností nebylo by ani poznat, že ji natočil režisér toužící si napravit svoji pošramocenou reputaci u náročných diváků. Troška však tentokrát není na odpis a dokazuje, jak dobrým režisérem dokáže být, když před kameru neposílá infantilní filmové postavy. Do pekla tentokrát nenahlédneme ani jednou, ale navštívíme královský zámek, jeden starý mlýn, ve kterém údajně straší, projdeme se temným lesem, potkáme čarodějnici, nevyzpytatelnou vodní vílu Leknínu a vrcholem bude charismatický Luciper, kterého si užijeme sice jen ve dvou scénách, ale stojí to za to. I přesto se tato postava stane v podstatě nejmarkantnějším představitelem Zla, protože Dobro představované princeznou a neurozeným podaným je přece jen poněkud v jejím stínu s přihlédnutím, jaký velký prostor jejich postavy oproti ní dostaly. V královském páru má po celou dobu navrch Sabina Laurinová nad Davidem Suchařípem a koneckonců je to právě ona, která podepíše úmluvu s vyslancem pekel o tom, že až se jí narodí vytoužená dceruška, má se po dovršení plnoletosti provdat za Lucipera. Vyslance pekel Kleofáše hraje Karel Zima a jako tajemný muž v myslivecké kamizole má jisté charisma, jenže Troška pevnou strukturu této postavy devalvoval tím, že se tento čert proměňuje v trochu zmateného, žvatlajícího až roztomile působícího čerta. Kdyby si Troška tohle odpustil a udělal čerta strašidelnějším, bylo by to pro dobro věci, protože pohádkou místy prosakuje temná až hororová atmosféra s působivě potemnělou hudbou. Skladatel Krkoška odvedl kvalitní práci, dobrá výprava, pozadu nezůstal ani kameraman a výtvarník kostýmů. Diskutabilní je obsazení ústředního zamilovaného páru, jež od sebe dělí nejen rozdílný původ, ale také fakt, že zatímco s princeznou neokoukané Evy Josefíkové jsem problém neměl, i když vedle Laurinové vypadala jako její mladší sestra a nikoliv dcera, tak horší už to bylo s jejím chudým vyvoleným Václavem Šandem, který na to, aby přelstil celé peklo, aby jeho milovaná nebloudila celý zbytek života jako přízrak krajinou, přece jen neměl. Pane Troška, nešlo vybrat někoho zajímavějšího? Mírně negativní pocit jsem měl z několika málo využitých motivů, jako třeba ten s vodní vílou Leknínou, která současně vypadala nevinně i nebezpečně, přesto tvůrci scénu s ní zazdili, když ji nechali soucítit s hlavním hrdinou, namísto toho, aby se z této v náznacích brilantní scény stalo drama v podobě topení nebojácného hrdiny. Na topení sice došlo, jenže čert se utopit nedá. Po delší době díky malebným záběrům podbarveným tklivou hudbou tahle pohádka působila pohádkově a nedošlo k tomu, že by zde pobíhali herci v laciných kostýmech marně se snažící o pohádkovou atmosféru. Naopak poměrně otřesné je obsazení některých vedlejších postav a jejich následné předabování. Nakonec to všechno dobře dopadlo, Peklo bylo přelstěno, Božena Němcová by s výsledkem mohla být spokojena a Troška natočil důstojnou pohádku, která se dokonce v jednom dialogu otře o nedostižné S čerty nejsou žerty. 60% (30.09.2011) (menej) (viac)