Smrteľný hriech

Milujem Noir filmy a tento je výnimočný. Nízke hodnotenie však kvôli hluchým miestam. Krásna, ale chladnokrvná vrahyňa v podaní hviezdnej Gene Tierney Z hľadiska estetiky obrazu je tento farebný film-noir úplne výnimočnou záležitosťou. Farebné filmy noir štyridsiatych a prvej polovice rokov päťdesiatych využívali rovnako ako tie čiernobiele obvyklé charakteristické prvky pre tento subžáner - tému zločinu, zneisteného hrdinu, či sexi deštruktívnu femme fatale. Nie prekvapivo ich však nevzniklo veľa. Kriminálna melodráma o krásnej žene, ktorá sa nechce s nikým deliť o svojho manžela, medzi nimi dominuje ako divácky veľmi úspešné. A to napriek tomu, že noirové filmy - hoci najviac rezonovali duchom doby - nepatrili medzi tak populárne žánre ako muzikál či romanca. (14.09.2019)

Tedy takto přepjatě romantická atmosféra (včetně úderů tympánů) by sedla spíše do zlaté éry literárního směru ve 30. letech 19. století než o sto let později, ale funguje i tak skvěle, obohocena o freudiánské a jungovské aspekty. Jen ten malý srub byl malý pro lidi z neskromného světa, ostatně jako celý snímek. (03.02.2013)

Smrteľný hriech je pre mňa stelesnením Hollywoodu. Všetko je v ňom nakašírované, čistučké, sterilné, postavy bezchybne odrecitovávajú svoje texty, divák má jasno v tom, kto je dobrý a kto zlý, sú tam chvíle napätia ako to skončí a ono to samozrejme skončí dobre. Veď ako inak. Nemal som negatívne pocity voči filmu počas jeho sledovania. Dokonca si dokážem predstaviť jeho úspech pri premietaní generácii mojich rodičov. Za mňa môže iba konštatovať - videl som ho bez toho, aby vo mne zanechal akúkoľvek stopu. Ale na druhej strane neľutujem dvoch hodín času, pretože je treba vidieť aj takéto filmy. Minimálne preto, aby som primerane ocenil majstrovstvo tvorcov iných filmov, ktoré vznikli v rovnakej dobe. (26.09.2018)

Gene Tierneyová se už Premingerovou Laurou zařadila po bok nejpozoruhodnějších femme fatale - Lauren Bacall a Rity Hayworth - a Smrtelným hříchem svoji pozici jen posiluje. Stahlova psycho(pato)logická studie je z žánrového hlediska zajímavým filmem. Je to jeden z mála barevných pokusů o film-noir a tomuto zařazení odpovídá spíš vnitřně, než vnějšně. Nedočkáme se hry světel a stínů, všudypřítomné umělé mlhy, nezvyklých úhlů kamery ani extrémního počasí. Chybí i nadsazená rétorika hlavních hrdinů. Co ale zůstává je osudová přitažlivost mezi ústředním párem, femme fatale, která je ochotná pro svůj cíl obětovat kohokoli (všimli jste si někdy mimochodem, jak za ženskými hrdinkami filmů noir někdo neustále zvedá praporek s nápisem "Freud"?), a také fakt, že je celý příběh vyprávěn retrospektivně. I když v tomto ohledu bych řekl, že by lepší (a poněkud logičtější) variantou bylo, kdyby byl závěrečný soud rámcem vyprávění, spíše než tlachání dvou nedůležitých vedlejších postav na verandě chaty. Film by si to mohl dovolit, protože hraje stejně celou dobu s otevřenými kartami. A to je ostatně pro noir také netypické - většina zápletek žánru se točí okolo detektivního pátrání, jehož esencí je závěrečné překvapivé odhalení. Ať se Leave her to Heaven od konvencí odklání v tom či onom ohledu, v každém případě jde o parádní film. (07.08.2015)

Následující text obsahuje náznaky SPOILERů. Film poskytne dobrou sebereflexi o tom, jak daleko jste ochotni zajít, abyste dosáhli svého. Nějakou dobu jsem s hlavní hrdinkou sympatizoval, časem se karta obrátila. Líbilo se mi, jak byl děj vystavěn, jak se pozvolně stupňoval, a byť jsem si občas říkal "fajn, není to zlý, ale jednou to stačilo", možná si ho někdy v budoucnu ještě pustím.  A i když jde o fikci, jen mě utvrdila v názoru, že jsou právníci verbež,. # příběh **** | hudba **** | humor – | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (08.05.2024)