Pýcha národa

Ne-recenze na ne-film Nation's Pride (Pýcha národa): Předpokládám, že většina z těch, co čte tuto recenzi, je obeznámena s filmem Inglourious Bastards, a tedy ví, že na Nation's Pride není dost dobře možné napsat recenzi – protože neexistuje. Držme se však samotného nápadu: Němec je za 2. světové války lapen ve věži uprostřed města a kolem něj se nachází 300 nepřátelských vojáků snažících se ho zajmout (možná zpočátku) anebo jednoduše odkrouhnout. Ten však postupně nalézá motivaci a vůli k životu a postupně je z počáteční beznaděje (možná po neúspěšném pokusu přes vojáky proniknout a utéct) odhodlán tohle přežít ať to stojí, co to stojí. Je to jen premisa, která by samozřejmě chtěla důkladněji promyslet, vylepšit, možná přidat pár postav, ..., ale už takto sama o sobě mě fascinuje a moc rád bych se podíval na film natočený podle ní. Chtěl bych tímto vzdát hold skvělému režisérovi (a samozřejmě i scénáristovi) Quentinu Tarantinovi, který si u mě tím, že tento ne-film skutečně nechal pro potřeby svého filmu natočit, zase stoupl o kus výš. Smekám. (21.01.2022)

Německý odstřelovač Frederick Zoller kosí z věže přesnými zásahy neustále se zvyšující počet amerických vojáků. Ve volné chvíli (při komplexní americké palbě) si nožíkem rýpe svastiku do prkenné podlahy, ale pak se opět chopí své zbraně, kterou nechá chrchlat kulky až do úplného vyhlazení bezradných útočníků. (02.01.2010)

"Hello, Hitler? I want to surrender!" Propaganda a parodie na ni? Když už, tak prosím aspoň řemeslně s vkusem, tady chybí aspoň nějaká koncepce filmového postupu, kamera je rozkejvaná, není tu žádný detail, prostě to působí jako narychlo zplichtěnej krátkometrák, kterej měl za úkol se vyskytnout v jiném filmu a něco tam ukázat. Vtip to vlastně jako že má, parodie to je, ale tak moderně natočená, že to nejde brát ani jako pokus o nacistickou propagandu. Ještě, že v Panchartech si Daniel Brühl, když to sledoval, pořád protíral oči. Já dělal to samý. Šest minut, z toho tři mě nudily. Hm? [na DVD s Pancharty] (06.06.2010)

Pro mě nejde jinak než dát maximum. Tenhle filmeček se očividně vysmívá opusům jako je Vojín Rayan a Band of Brothers a podobně. Ne, že by na těch příbezích bylo něco špatného, ale prostě ty kýble prvoplánového patosu a hry na city, jsou občas k nevydržení a stejně tak poslouchat ty lidi, co u toho prožívaj zaručeně pravé emoce nad zaručeně skvělými hrdiny. Skvělý hrdinové jsou jen v propagandistických filmech, tak to tu máte z té druhé stránky ... haj hou (13.03.2012)

Eli Roth po sérii úspešných béčkarských krvákov (CABIN FEVER, HOSTEL) v roku 2007 (HOSTELOM 2) dočasne skončil nakrúcanie vlastných celovečerných hororov a išiel do učenia k Tarantinovi. Hral mu v AUTE ZABIJAK, pre GRINDHOUSE nakrútil trailer na neexistujúci slasher THANKSGIVING a hral „hráča baseballu“ v NEHANEBNÝCH BASTARDOCH. V nich je mladý Nemec (Daniel Brühl) pýchou národa po tom, čo sám z veže vystrieľa stovky vojakov a Goebbles o tom nakrúti film. Práve ten sa rozhodnú v závere vojny využiť nepriateľské vojská, keď sa jeho premiéru v kine rozhodnú obohatiť o bombový atentát na Hitlera. Eli Roth tento fiktívny film skutočne nakrútil a to ako 7-minútový čiernobiely kraťas. Ťažko hodnotiť dialógy, príbeh či postavy, nič z toho tu v podstate nie je – ako ukážky v NEHANEBNÝCH BASTARDOCH mi to sedelo viac, v „celej“ 7-minútovej verzii mi to pripomenulo „najkrvavejšiu scénu v kinematografie“ z HORÚCICH STRIEL 2. (25.05.2011)