The Last Man on Earth

Rozbití na tři samostatné kapitoly snímku zcela určitě neprospělo a přechod z apokalyptické vize budoucnosti do rodinného dramatu a závěrečné důchodcovské akční pasáže je zbytečně roztříštěný a nesouvislý. Místo očekávané deprese plné vnitřních monologů se dočkáváme tupé retrospektivy s ještě tupějšími herci a nezbývá než litovat, že název tohoto díla nelze brát doslovně. Atmosféra, která se zpočátku dala krájet, nadobro mizí a s ní i celková uvěřitelnost vyprávění. Scénárista odvedl standardní strojovou práci a nedokázal oživit epizodní postavy na malém ani hlavního představitele na velkém prostoru, což je vzhledem ke geniálnímu obsazení klíčové role velká škoda. Důkaz, že výtečný námět s uchvacujícím úvodem někdy přináší velké zklamání. (09.07.2005)

Povedeně uvěřitelná atmosféra liduprázdného města, Vincent Price na soustruhu vyrábí dřevěné kolíky, shání česnek, váže z něj věnce a ty věší na dveře svého domu, kolem něhož průběžně sbírá mrtvoly, které odváží za město a spaluje je ve velké jámě, a když v noci na okna a dveře zabuší "upíří zombie", pustí si gramofon, natáhne se na gauči a snaží se na ně nemyslet a spát... Skvělý rozjezd. A zbytek Posledního muže na Zemi horší nebyl. Flashback odehrávající se před nákazou byl pochmurný a dramatický jedna báseň, a závěrečná třetina zase ohromně bezvýchodně chladná. Nad lehce naivní pojetí příběhu jsem se povznést dokázal... A s novější verzí jsem nesrovnával. (24.03.2012)

Mrtvoly válející se v liduprázdných ulicích, noci plné bloumajících zombie, jáma pekelná aneb  věčně hořící skládka lidských ostatků a Vincent Price.  Nevyléčitelná nemoc, která postihla celý svět, dnes pochopitelně o to mrazivější téma  a zřejmě jediný přeživší, který den za dnem hledá další motivaci k boji o přežití. Jeho vzpomínky pak (díkybohu) nepůsobí jako umělecká fetiš režiséra, kde je potřeba si spojovat nejasné střípky skutečnosti, abychom získali alespoň náznak celkového obrazu, ale hezky polopaticky se dozvíme, co se to vlastně stalo. A světe div se, nic to nemění na naléhavosti ani děsivosti takových flashbacků. Scénu s hledáním dcerky u výše zmíněné jámy pekelné si budu pamatovat dlouho. Nebýt akčního a z mého pohledu trochu rozpačitého vyvrcholení, byl bych naprosto spokojený. Respektive vadilo mi  ono zbytečně akční pojetí onoho závěru, ne ono vlastní rozuzlení, které v posledních záběrech v kostele třesklo tak, jak mělo. Výborný filmový zážitek, ostřím čtyři dubové kůly... (30.08.2021)

Mathesonovu knihu jsem necetl, ani jsem nevidel zadne jine zpracovani, takze o deji jsem mel jen hrubou predstavu. Tahle nestandardni upirina me po nekolika minutach naprosto vtahla a drzela me az do uplneho zaveru. Je sice fakt, ze po genialni prvni tretine jde atmosfera trochu dolu, ale neni to zadny propastny rozdil. Na prvni pohled jde o jeden z filmu, ze kterych Romero cerpal inspiraci pro NOTLD. Co ho ovsem vyzdvihuje do nebeskych vysin je Vincent Price v jedne ze svych nejlepsich roli vubec (a to je co rict). Neocekaval jsem depresi a vim ze upiri se boji cesneku a zrcadel, takze jsem se bavil dokonale. (31.07.2005)

Velmi povedený postapokalyptický horor z šedesátých let. Když člověk zkousne tu velikou dávku naivity, která k těmto starším žánrovkám prostě bohužel patří, tak se určitě bude bavit minimálně obstojně. No a když by ji náhodou nezkousnul, tak se aspoň od srdce zasměje (v první třetině, kdy se Vincent Price bez přestání tváří útrpně, dělá dramatická gesta a pomocí voiceoveru se s divákem dělí o své momentální rozpoležení, jsem k mírnému úsměvu také neměl daleko). Zbylé dvě třetiny jsou pak jednoznačně lepší. Velmi se mi líbil hlavně ten důležitý finální zvrat (jenž v podstatě vysvětluje název knižní předlohy), který snad v novější verzi ani nebyl (nejsem si jistý, už si ji příliš nepamatuju). Horror movie of the Year (29.08.2011)