The Last Man on Earth

Depresivní samotu v postapokalyptickém světě vystřídává v noci zahrada plná oživlých mrtvol s upířímí choutky a ráno, kdy náš hrdina v širém opět věší nový česnekový věnec na kříž na domovních dveří... tak začlo moje první setkání s hereckou legendou hororového žánru Vincentem Pricem. Už úvodní scény Posledního člověka na Zemi mě pohltily, ale vážně jsem nečekal takhle působivý zážitek. Sci-fi horor natočený podle Mathesonovy povídky je pro mě opravdovým sci-fi (s rozehráním vědeckého tématu) i opravdovým hororem: s temnou amosférou vyvolávající děsivé pocity daleko víc bezvýchodiskou situací a rostoucím strachem, než hromadou zohavených těl a krve. Vincent Price se svými pohledy film dokázal skvěle potáhnout často i zcela sám na scéně a zpracování příběhu navíc v sobě nese i mysteriózní střípky později se odhalujících odpovědí na otázky, které v divákovi od počátku vyvstávají. Vyprávění klikatými stezkami od zombie hororu až mj. k rodinnému dramatu z minulosti mě mile překvapilo stejně jako nekompromisní závěr, který kašle na zaužívané hollywoodské šablony a nebojí se předat divákovi poměrně drsné poselství. Při tom ještě mnohokrát před tím stihne film přinést i další silné scény (postýlka s dcerou, poslední dialog s manželkou, černý pes...). [90%] (28.07.2021)

The Last Man on Earth je postapokalyptický snímek kterej táhne vynikající(jak taky jinak) Vincent Price. Příběh o tom jak lidstvo postihne epidemie která lidi mění v upíry. A on je nejspíš jediným člověkem který přežil. Spíš než upíry mi tito nakažení připomínali zombie. Kupodivu ale nejde o film kterej by byl nějak extra nabitej akcí. Což by mohlo některým divákům vadit(mně však ne) i přesto má ale svoji znepokojivou atmosféru. Třeba při projížďkách prázdnými ulicemi jen tu a tam nějaká mrtvola nebo při pálení mrtvol a hledání dcery. Pomocí flashbacků se vracíme do minulosti a zjišťujeme kdy to vše začalo. Jen ten akční závěr mi tu tak nějak moc(v konceptu celýho filmu)neseděl. Slabší 4hvězdy (10.03.2024)

Povedeně uvěřitelná atmosféra liduprázdného města, Vincent Price na soustruhu vyrábí dřevěné kolíky, shání česnek, váže z něj věnce a ty věší na dveře svého domu, kolem něhož průběžně sbírá mrtvoly, které odváží za město a spaluje je ve velké jámě, a když v noci na okna a dveře zabuší "upíří zombie", pustí si gramofon, natáhne se na gauči a snaží se na ně nemyslet a spát... Skvělý rozjezd. A zbytek Posledního muže na Zemi horší nebyl. Flashback odehrávající se před nákazou byl pochmurný a dramatický jedna báseň, a závěrečná třetina zase ohromně bezvýchodně chladná. Nad lehce naivní pojetí příběhu jsem se povznést dokázal... A s novější verzí jsem nesrovnával. (24.03.2012)

S trochou nadsázky řečeno, je to takový tematicky spřízněný pradědeček hitovky JÁ, LEGENDA s Willem Smithem. Postapokalyptická atmosféra prvních 20-ti minut je výborná. Nejsou k tomu potřeba stohlavé shluky komparsu a panoramatické výjevy, stačí pár vylidněných ulic, na zemi odpadky, u silnic pár mrtvol a zlověstný kouř z jámy, kde hlavní postava pálí nakažené mrtvoly. Pojetí zombíků, tedy lépe řečeno nakažených, je poněkud zvláštní – spíše připomínají ožralé vandráky při cestě z flámu, i po třech letech od nákazy pořád chodí v celkem čistých a nepoškozených hadrech, po vzoru upírů nesnáší česnek, pohledy do zrcadla a denní světlo, myslí jim to (hlavního hrdinu oslovují jménem) a používají nástroje. Flashback, který dokresluje a dovysvětluje děj, je dost zkratkovitý, takže na člověka nedolehne ta tíha okamžiku, kdy vypukne celosvětové epidemie. Závěrečná akční desetiminutovka je až nechtěně komická, bohužel. Ovšem je tu ale charismatický Vincent Price, který to statečně táhne na bedrech a který by „prodal“ i sebevětší blbost. (04.01.2014)

Charismatický Vincent Price bravurně utáhne postapokalyptickou vizi světa, kde záhadná epidemie mění lidi na jakési mutanty. Kříženci zombie a upírů se potácí městem a Price se snaží přežít. Každý den hledá zalezlé upíry a současně shromažďuje věci, které mu umožňují přežívat. Noc je jednou velkou noční můrou, kdy nemrtví se snaží dostat do opevněného domu, jeho jediného útočiště. Jen vzpomínky jsou připomínkou světa živých, ...zůstal sám... Asi nejtěžší bylo zřejmě vylidnit město a pořídit pro natáčení dostatek mrtvol. Syrová černobílá kamera a místy nervydrásající hudba dodávají snímku na naléhavosti. Mezi několika děsivými scénami vyčnívá ta, kdy jsou mrtvoly shazovány ze srázu do ohně a Price se marně snaží najít dceru, než skončí na dně jámy... (27.10.2013)