Hrdina má strach

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. (04.09.2010)

„Jedině z Pána Boha mám strach, Jeníčku.“ „Ona má strach a je z toho šťasná.“ panu poslanci spadne brada. Poslanec pak začne porovnávat Pána Boha s náměstky. (to je ale záměrně špatný překlad Bible. Správně je: uctívat Pána Boha.) „Hofmánek to říkal. A často.“ „Jak je vidět, ne dost často.“  Sovák: „Nevíme dne ani hodiny.“ – to je citát z Bible: Matouš 25:13 Bděte tedy, protože neznáte ani den, ani hodinu. 22:03 – Prachař - skrytá ruka; 22:16 – potvrzení skryté ruky (z větší blízkosti); 23:38 – skrytá ruka do třetice (až do 23:55, tj. 17 vteřin!);  25:55 – démonický pohled Prachaře; 29:53 – Prachař – pyramida sign;  37:33, 37:37 – Pešek – merkel sign; 39:18 – Hrušínský – merkel sign; 45:14 – Hrušínský – převrácená pyramida;  „Je na čase udělat u nás menší nukleární výbuch.“ – strašení neexistujícím bubákem; sakrování; 1:02:30 – podání ruky Prach. – Hruš. (14.10.2023)

Dost se divím, že po tomto filmu nedostal František Filip od režimu okamžitou stopku a zákaz filmování. Sžíravou kritikou socialistické společnosti, kde vlastně nikdo za nic nemůže se krásně trefil nejen do bolševické doby, ale bohužel tahle faleš platí nadále v kterémkoliv režimu. Stane se nějaký průser, za který stejně nakonec nikdo nenese odpovědnost. Rudla Hrušínský jako úředník Vavřinec chce jednomu takovému problému přijít na kloub a začne se ohánět spravedlností na vyšších místech. Jak jinak se potom zbavit takového rýpala? No přece dát mu lepší funkci! Příběh je vyprávěn zvláštním způsobem, kdy se během děje Rudla otáčí přímo na kameru a komentuje jednotlivé situace a nahlas vyslovuje svoje myšlenky. František Filip film bezvadně obsadil a už tenkrát bylo vidět, že s herci dokázal perfektně pracovat, jak později osvědčil ve svých dalších, převážně televizních filmech a seriálech. Když už mu za tento kousek komunisti nezapli tipec, tak mu ho po devětašedesátém alespoň šoupli do trezoru. (19.12.2020)

Takže, Hrdina má strach? Scénář: Jaroslav Dietl, hlavní hráči: Hrušínský, Pešek, Moučka, Prachař, Sovák, Deyl ml., Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral. Režie: František Filip. Původně jde o divadelní hru, naprosto brilantně napsanou, zde i výtečně zahranou. Bohužel i za hranou, takže po bratrské pomoci film zmizel, bylo třeba normalizovat. S povzdechem nutno konstatovat, že k takové brutální (a přitom komediálně velmi zdařilé) reflexi se náš aktuální režim nikdy nedohrabal. Přitom by bylo možno tohle natočit z dneška, stále by to bylo aktuální, snad ještě víc! Takové to kličkování mezi eurodotacemi... Ale hlavně: Když spadl most ve Studénce, kdo za to mohl? Zjistlilo se, že nikdo. Rozumíte, přesně jako v téhle satiře od Dietla. Prošlo to všemi myslitelnými kontrolními mechanismy, udělalo si to kolečko po soudech... A? Předseda senátu zdůvodnil zprošťující rozsudek konstatováním, že soud neví, proč most spadl, neobjasnily to znalecké posudky ani doplňující výslechy znalců. Výborně, soudruzi, ještě si nakonec zatleskáme. Stopáž (74 minut) z tohoto dělá výbornou jednohubku, to se musí vidět. Divím se ale, že Dietl, který byl za normalizace televizní hvězdou, nebyl za toto (a asi i jiné věci z 60. let) zrušen. Sakra, to bylo holt dobré. Dietl to fakt uměl. (30.03.2020)

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“ (27.01.2019)