Jedna kočka za druhou

Tahle hořká komedie o prodavačče nádražního bufetu Kláře, ženě co "nesnáší dvě věci a to když s ní souhlasíš a když ji odporuješ" hodně stojí, stejně jako původní divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, na skvělé Jiřině Bohdalové. Schválně jsem v jeden den viděl jak tento film tak onu výbornou divadelní předlohu a musím říct, že i když některé hlášky z původní hry ve filmu zazní (viz třeba hláška "To jsem musela být v hlubokém bezvědomí."), akcentována je zde spíš ta dramatická linka příběhu a celá řada pěkných hlášek a frků se do filmu prostě nedostala. Co mi tedy přišlo hodně divné, že postavu otce hlavní hrdinky zde hraje Josef Somr, kerý je dokonce o 3 roky mladší než samotná Bohdalová. Miloš Kopecký v divadelním zpacování z VInohradského divadla byl rozhodně lepší. Přesto celkově je tohle Zelenkovo zpracování velmi kvalitní. I díky hudbě Jiřího F. Svobody. (09.05.2021)

V dnešní době je už moc přebohdalkováno, že už mě to pomale leze krkem. Tohle je ovšem pro Jiřinu Bohdalovou mega mega sólo a celej film s přehledem utáhne jen ona sama. Výborná je i Simona Postlerová v roli afektované Eriky. Film byl distribuován do kin a pamatuju si, že v 93. na něj vyšla recenze v Cinemě a tam to pěkně zplivali. Já jsem po delší době snímek shlédnul znovu a musím říct, že vůbec není špatný, právě naopak! Divadelní představení Jiřího Hubače "Dům na nebesích" jsem sice neviděl, ale tohle rozhodně žádný průser není. Koneckonců František Filip byl vždy zdatný filmový i televizní režisér a svoje kvality potvrzuje i zde. Tohle je vyloženě příběh ze života a vypravuje o všem, co život obnáší. Radost, starost, hořkost i smutek. Krásné motto, které zazní téměř v závěru je k zamyšlení... "Čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme"....Jiří Hubač - znalec lidských srdcí. (10.05.2021)

Další z filmů, který mi stačil vidět jednou, protože stejně jako žaludek bolí ze záběrů na unavené pochoutky z nádražní putyky, srdce bolí z přehlídky těch nejhorších povah, co se mezi lidmi vyskytují. K údajnému přehrávání Simony Postlerové bych jen dodala, že kdyby se mě nějaká milá paní, po takovém zážitku, zvědavě a s úsměvem dotazovala, jestli byl starej nebo mladej a oznámila mi, že jsem nezvládla být dobývána, tak ani neřvu, ale rovnou po ní skočím a utrhnu jí hlavu. Komedie? Ani smykem. (10.05.2021)

"Čím dýl se známe, tím míň holt toho vo sobě víme." To říká Klára v podání Jiřiny Bohdalové na konci této tragikomedie. K zasmání toho mnoho není, možná jen opilecká epizodka Petra Nárožného. Klára je totiž "zgruntu hodná" ženská, což značí klasickou fúrii, s níž vydrží jen rodinní příslušníci (jelikož je Klára živí) a paní domácí(jelikož Kláru potřebuje). Klára je posedlá snem, že se jednou stane majitelkou vily, v níž žije. Tomu podřídí celý svůj život, je nepříjemná, zlá, ale "ona to tak nemyslí". Film možná nedrží úplně pohromadě jak by měl, ale vévodí mu výtečné výkony Bohdalové, Jiráskové, Somra, Nárožného a dalších. Bylo by škoda ho jen tak hodit přes palubu. 75% (21.09.2010)

40% — Kdysi jsem v televizi viděl záznam divadelní hry Dům na nebesích (naživo se mi to bohužel nepoštěstilo), která byla hereckým koncertem Jiřiny Bohdalové. Když jsem zjistil, že film Jedna kočka za druhou je filmové ztvárnění stejného námětu, měl jsem velká očekávání. O to větší bylo zklamání z výsledku. Film je slabý, příběh se nějak rozpliznul, místo strhujícího představení takový odvar čtvrté cenové skupiny, podobný jako prostředí, ve kterém se hlavní hrdinka pohybovala. (25.04.2016)