Ozvena smrti

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)

Že to nemělo extra originální zápletku? Možná nemělo, ale čert to vem. I tak to byla parádní podívaná. První půlhodinku se film pomalu rozjížděl, pak to ale nabralo spád, bylo to napínavé, strašidelné, děsivé a mě to prostě bavilo. Duchařiny moc nemusím ale tohle byla ta nejlepší co jsem za poslední dobu viděla. 75% (19.02.2012)

V konečném důsledku je pro mě snímek „The Echo jen průměrným filmem. Není vyloženě špatný, ale prostě ve chvíli, kdy se jedná o remake, se na něj dívám jinak. Jako kdyby tím film automaticky něco ztrácel. I u písní mám raději jejich původní verze. Jasně, jsou i výjimky, ale zrovna „The Echo“ nebude jedna z nich. Pokud vás ale původní film minul, rozhodně to pro vás ztráta času nebude. (26.02.2019)

"Asijských duchařin" jsem viděl asi tak ...dvě? Ale i tak je mi jasné, že tohle omílá všechna možná klišé a ty postupy už tu milionkrát byly. I tak za trojhvězdí, protože je to krítké a stylizované temné chodby tar=ho činžáku na mě působí. Až se zítra vzbudím, asi už si ani nebudu pamatovat, že jsem ten film viděl. (02.11.2009)

Tak tohle je velmi povedené duchařské pokoukáníčko. Pointa jak už to tak u duchařin bývá, zápletka tradiční, ale hodně do výšin to táhne jak samotné zpracování, tak i dobře napsaný scénář, hodně dobré postavy tak i herecké výkony (strašně mě zaujal Hector, jak charakterově tak herecky, soused policajt byl taky výbornej v obou směrech, o Bobbym a Alysse nemluvě). A ta atmosféra houstnoucí zpočátku jen za pomoci velmi nepříjemných zvuků... Tahle malá a nečekaná překvapení mám velmi rád. Takhle si představuji moderní současnou filmovou duchařinu. takovou, která pochopila, že nestačí jen přežvýknout otřepané téma, že se to otřepané téma (a s čím novým chcete ještě přijít?) musí dobře zabalit. Mám chuť jít až na plný počet. A to, že je to remake asisjkého originálu, jsem se dozvěděl až při vkládání tohoto komentáře. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje, naopak, hodně to vysvětluje. 4,5* (03.07.2013)