Láska jako trám

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)

Československá televizní komedie o postarším manželském páru, který se kvůli malicherné věci nepohodne a je tak ohrožena oslava jejich zlaté svatby. V rolích letitých manželů, úzkostlivě dbajících na tradice, jež provázely jejich seznámení a výročí, se představily dvě mimořádné herecké osobnosti J. Pivec a J. Šejbalová a jejich civilní, domácí dialogy, jež mezi řádky i v hádce vyzrazovaly jejich vzájemnou lásku, byly ozdobou této komedie. Dvojici umělců výborně doplňoval B. Záhorský v roli Lojzíčkova nejlepšího přítele Františka, jenž zaujal ve scéně ve vetešnictví při nákupu daru pro Blaženku a především později v jeho úbytku, kde se prezentoval velmi zajímavými praktickými radami pro člověka žijícího sám. Právě onen s láskou koupený, ale ne zcela vhodný dar liščími hlavami lemovaný byl důvodem pro manželský svár, jenž byl definitivně zapomenut až po krátké návštěvě jejich početného příbuzenstva. Z lásky tohoto manželství vzniklo údajně sedm dětí, z tohoto rozvětveného příbuzenstva jsem však zaznamenal pouze v malých rolích R. Merunkovou, J. Beka, J. Vinkláře a L. Křiváčka. Režisér F. Filip natočil podařenou komedii a vztazích mezi dlouholetými manžely, avšak při jejím hodnocení bylo nutno zohlednit, že Machova o pět let mladší komedie na podobné téma Zlatá svatba, v níž manželský pár hrála opět J. Šejbalová s B. Záhorským, na mě zapůsobila malinko víc. (08.09.2016)

U této komedie jsem její vtip ocenil, až když jsem ho vyprávěl ostatním. A to jsem se k němu dostal vlastně stejným způsobem - že mi ho někdo vyprávěl. V tomto případě manželky babička. Jenže já když jsem na to koukal, tak jsem tomu vůbec nevěřil. To se opravdu někdo tak snadno zamiluje do kabátu, který by si nenavlík ani Marilyn Manson? A ano, zamiluje, dokonce tak moc, že ho nachystá i jako dar svému nejdražšímu nejbližšímu. Až tak moc tato komedie připomíná realitu šedesátých let, ale i realitu dnešní doby. (21.12.2022)

"Já mám vážně strach, že ty naše rozpory přerostou do ulice a bude to mít vlyv na život města a státu, protože Josífek (synek) dělá na Hradčanech topiče a  Růžena (dcerka) je ve Výskumním ústavu národního zdraví a říká se: jaká rodina, takový stát." Inu - svatá pravda, nemyslíte? a taktéž "Dejte sem smích a smrt je mrtva - to řekl jeden veliký umělec". Jsou filmy, které nestárnou, z důvodů vyřčených i mlčenlivých pravd, láskyplného humoru, nezraňující ironie i zobrazení štěstí, které oceníme až po letech a Láska jako trám je jedním z nich. Krom toho - herecký a režijní klenot. (09.03.2024)

V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou. (24.05.2008)