Láska jako trám

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. (03.11.2006)

V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou. (24.05.2008)

Nu já nevím, ale mě tahle manželská odysea vlastně nepřijde vůbec humorná, spíš jen smutná, stejně jako první díl Homolkových... Tam kde je třeba v Takové normální rodince opravdu komediální nadhled a sranda, mi tady ten nadhled nějak chybí a to neustálé vzájemné jizvení je spíš bolestné, než úsměvné, protože v mnoha rodinách a manželství je to podobně skutečné. (28.01.2020)

Holt to ani ve stáří nebude žádnej med. Z většiny věcí se stanou návyky a i společný život bude jeden z nich. I hádky, které patří ve stáří k jednomu z mála zpestření denního stereotypu. Jedna věc je totiž, když člověk chodí do práce a s partnerem se vidí až večer. Věcí druhou je, když jednoho dne jdou oba do důchodu, nemají do čeho píchnout a koukají na sebe celý den. To se pak snadno stane i to, co v našem filmu...80% (04.01.2012)

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)