Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(viac)Videá (2)
Recenzie (285)
Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. ()
Na německý válečný snímek je Stalingrad velmi odvážným počinem. První část ve vnitru Stalingradu to překypuje akcí, za to druhá část ukazuje touhu přežít (velmi podobná Bílému peklu).Parádní hudba a někteří čeští herci, což se vyplatí ;-) Některé pasáže jsou sice zdlouhavé, ale pokaždé se v pravou chvíli stane něco, co překvapí a nutí sledovat dál. ()
Válečných filmů z pohledu Skopčáků je jak šafránu a to je obrovskou výhodou tohoto německého díla, protože ho vlastně nemám moc s čím srovnat. Líbí se mi, že jde o hodně syrový kousek a nejedna ukázka válečných zločinů přidává dost na autenticitě, přičemž paralelně se primárně věnujeme těm spíše kladnějším Němcům, obyčejným klukům z Wehrmachtu, kteří se od svých protivníků lišili snad jen místem zrekrutování. Ve prospěch filmu z pohledu českého diváka mluví i kvanta českých herců a téměř nulová heroizace hrdinů. Ale jak už to bývá, nejde jen chválit a občas se musí ukázat i na nedostatky, kterých tu je až až. Střih, hudba jsou místy totálně mimo (celkově to technicky trochu drhne), scény jsou občas naprosto nepřehledné a nebo naopak totálně nerealistické, postavy občas jednají naprosto nesmyslně (aniž by se to dalo omluvit šílenstvím všudypřítomné války), a občasné teatrální umírání je spíš k pousmání. I přes tyto vady na krása jde o dobrý, zajímavý film, který stojí za vidění. Heřmánkova věta "Otto, ich bin kein Nazi", krásně shrnuje myšlenku, se kterou před téměř 30 lety vznikl Stalingrad. ()
Syrový válečný film a překvapivě dosti nečekaný příběh o německých vojácích a jejich strastech za druhé světové války. I když to není žádný zázrak, jen tak se to nevidí a právě proto se na to rozhodně zajímavě kouká. Zobrazí fakt dokazující jednu věc, že všichni by si měli být rovni a i když je divné sledovat národ, kvůli kterému vzniklo tolik utrpení, starosti mají všichni stejné a jednotlivci za to rozhodně nemůžou. Příběh už je sice relativně průměr, ale zpracování je na svůj rozpočet úctyhodné a válečné scény opravdové, bez špetky snahy usnadnit divákovi sledování a možná právě proto stojí za to Stalingrad vidět, už jenom proto, že ho natočil Německý národ, co se autentičnosti a pravdivosti týče minimálně překvapit dokáže. ()
Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. ()
Galéria (48)
Fotka © Senator Film Verlei
Zaujímavosti (20)
- Ve filmu používají němečtí vojáci špatné identifikační známy. Známky, které můžeme ve filmu spatřit, patří dnešnímu Bundeswehru. (VaclavSamuel)
- Herci museli před natáčením absolvovat základní vojenský výcvik, aby ve filmu působili jako opravdoví vojáci. Tento výcvik se uskutečnil na americké vojenské základně Hohenfels v Německu a řídili ho Američané. Filmový štáb dal každému herci možnost působení kdykoliv ukončit a odejít. Nikdo neodešel. (chleba24)
- Film vykresluje vojáky Wehrmachtu jako defacto ty „hodné“, kteří se nepodíleli na válečných zločinech a genocidě či o nich dokonce nevěděli nebo se jim snažili zabránit. Ani jedno není pravda, vojáci Wehrmachtu a dokonce i běžná německá policie byli běžně nasazováni na ty nejhorší zločiny, včetně genocidy či provozování vyhlazovacích táborů. Míra souhlasu mezi vojáky byla navíc tak vysoká, že v případě, že někdo odmítl splnit rozkaz, byl pouze převelen, nikoliv potrestán, neboť se vždy našel dostatek dobrovolníků. Stejně tak němečtí civilisté byli se zvěrstvy své země seznámeni, například díky dopisům, které posílali vojáci a policisté domů a ve kterých popisovali své zločiny. Tyto dopisy si lze přečíst například v knize „Černá zem“ od Timothyho Snydera. V jednom takovém dopisu například německý voják tvrdí, že vraždění židovských nemluvňat (které před střelbou vyhazovali do vzduchu, aby se trochu pocvičili ve střelbě) v Mohylevu je v podstatě „preventivní obrana“. Mýtus o nevinném Wehrmactu (Mythos der sauberen Wehrmacht) začal být šířen samotnými Němci po 2. světové válce ve snaze shodit jejich zločiny proti lidskosti na Hitlera a úzkou skupinku prominentních nacistů. (vojtaruzek)
Súvisiace novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (viac)
Reklama