Stalingrad

Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. (06.08.2007)

Němci se vyrovnali se svou minulostí a je dobře, že tenhle film natočili právě oni. Díky nim se nám naskytl také pohled z druhé strany na peklo, které se otevřelo nad Staligradem a pohltilo milion lidských životů. Vojáci bojovali v šílených podmínkách, které nám film tak sugestivně zprostředkovával. Bojovali v krutých mrazech, byli vyhladovělí a podvyživění. Někteří se z toho všeho, co se kolem nich dělo, zbláznili, ale není čemu se divit. Na ty, kteří se dostali do zajetí nebyl hezký pohled. Museli bojovat o své životy znovu. Možná, že by se celá ta válečná vřava odehrála jinak, kdyby nepřišla tvrdá zima a Němci nepoužívali taktiku spálené země, na kterou dojel už Napoleon. Ovšem, to jsou samozřejmě jenom spekulace. Ale člověk nad tím musí přemýšlet. (07.09.2011)

Doslova mrazivý (proti)válečný snímek, který by klidně mohl mít podtitul "Ponorka bez ponorky", jak moc povedený je. Většinu si ho pro sebe sice krade excelentní Karel Heřmánek, který nezapomenutelně a hravě zastiňuje všechny ostatní herce, ale neznamená to, že by třeba Thomas Kretschmann či Dominique Horowitz byli špatní. Vůbec ne. Pět hvězd. (06.09.2011)

Jak již bylo řečeno válečných filmů z pohledu německého vojáka je málo. Což je obrovská škoda. Sebereflexe k takovýmto událostem patří a německý Stalingrad nestaví vojáky do hrdinů, jak to často dělají američané a především rusové, ale ukazuje je jako lidi vhozené do příšerného pekla, kde se snaží za každou cenu přežít nejen sebevražedné útoky Rudé armády, ale hlavně krutou zimu a ukrutné podmínky bojiště. Jediné co je drží při smyslech je přátelství a spolubojovníci, ale i ti se v tvrdých podmínkách mění. Když jsem film viděl poprvé, byl jsem přesvědčen, že takto má válečný film vypadat. Z nikoho nedělá hrdinu ani padoucha. Obě strany jen chtějí přežít a ideály s propagandou jsou stranou. Film u kterého happy end nečekejte. (04.03.2015)

"co takhle stalingrad pánové?", na to sa dá odpovedať nedbám, pretože i keď ide o nemecký film a hrdinovia nie sú spojenci ani rusi, ale samotné nenávidené zlo (nemci) ide o vynikajúce dielo. zo začiatku budete mať možno zmiešané pocity s prispôsobením sa na to, ale po chvíli si uvedomíte, že dokonca i fašisti boli ľudské bytosti a budete im držať palce a spolu s nimi prežívať peklo bojov a dúfať, že sa dočkajú konca vojny. pre mňa je stalingrad jedným z najlepších filmov o druhej svetovej vojne s výbornými hercami (hlavne heřmánek, ten človek má charisma na rozdávanie). "oto já nejsem nacista. - jo vy oficíri jste neco horšího!". navyše tá skvelá hudba! najlepší nemecký film! (20.05.2004)