Stalingrad

Stalingrad, slovo, které ještě dnes nahání nejen v Německu husí kůži. Právě zde začal začátek konce třetí říše. A o to víc je zajímavé sledovat osudy vojáků právě z německé strany. Ono i po více jak 45 lety byla odvaha natočit film právě z tohoto města ze starny utlačovatelů. A já osobně musím říct, že se to celé povedlo náramně. A o to víc jsem byl překvapen, že na folmu spolupracovala i česká strana. Tak zaprvé, co se týče vizuální stánky. Výtečné. Rozbité továrny a všude kolem ty sračky, až mi to nahánělo hrůzu. Nebo třeba ten přepad tanků v zimě. Ono v tom filmu byly zakomponovány všechny prvky točící se okolo bitvy o Stalingrad (městské boje, zimní pochody, chaos na letišti, atd.). A použít tyto prvky do příběhu čtveřice vojáků bylo výborné. Rozhodně po této stánce na německé poměry unikát. Herecké výkony taktéž super. Hlavně Tom Kretschmann a Karel Heřmánek. A vše utvrzovala paradní a zároveň děsivá hudba. 90%. (22.01.2011)

A nebavilo. Mě fakt nebaví dívat se na česko-německé herce, jak jdou nepředstavitelným mrazem. Kromě toho, herci do jednoho hráli slabě a natočené to bylo taky mizerně. Mně to přijde stupidní a pořád dokola. Válka už je za námi. Na co se pořád k tomu vracet. Stejně to tak, jak to líčí tento film, nebylo, tak na co to řešit. Karikatura války a to platí o všech válečných filmech. Když tam naběhl Heřmánek jako německý důstojník, neubránil jsem se zakoulení očima jak Hurvajs. Chtělo se mně brečet, jak debilní to bylo. Pane režisére, už, prosím, nikdy nic netočte, a když tak pro sebe, případně pro německé publikum, které může mít radost, jaký jste kretén. Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. 20% dávám za přesvědčivé hučení větru při pochodu vojáků vánicí. Jinak bída. (02.05.2012)

Na Stalingradu je vidět, že jeho rozpočet sice smutně pošilhává po kamarádu ve zbrani Ryanovi, což vynikne hlavně v bojových scénách, ale téměř ve všem ostatním stojí nad ním. Ve Stalingradu není místo na sentiment, nejsou tu samí hrdinové, vojáci mají strach, selhávají. Boje v budovách jsou mnohem osobnější, nepřítel je často na dosah ruky a v nepřehledné situaci spácháte i tu nejhorší chybu. A postavy se vyvíjejí. Vojáci prožívají deziluzi, mění se v trosky fyzické i psychické. Rozklad morálky, těl, vojenského tělesa i jedince jde ruku v ruce. Nevím proč, ale z nějakého důvodu je západní filmová fronta jinačí než ta východní. Sice stejně krvavá, ale tak nějak hezčí. Vilsmaier, či spíše scénárista, si však jedno přikrášlení neodpustil. Páchají-li totiž Němci nějaká zvěrstva, nikdy to nejsou hlavní hrdinové. Ukázal nám, jak válka dělá z lidí trosky, ale neukázal nám, jak se rodí monstra. (15.09.2008)

Němci to mají těžký, přesvědčit diváka, že i oni trpěli, že i oni byli obětí ideologie se jim nikdy nepovedlo, a nepovede. Já nikdy u těchto bitev v německém pojetí nevim, co mám cítit, respektive cítim všecko, jen né soucit a jakési to klasické fandění, aby voják svého nepřítele rozmašíroval až na kostní dřeň. Tohle je právě tokový snímek, relativně dobře natočený, po německu klasicky debilně napsaný a mojí osobu zanechal nepřekvapivě lhostejnou k osudu Němců. Je mi jasný, že oním jediným úhlem pohledu nelze pohlížet na jakýkoli konflikt v dějinách lidstva, ale ubraňte se tomu, když víte, co tomu předcházelo, co se dělo potom a zároveň a to vše za doprovodu hafa shlédnutých dokumentů, a filmů typu Jdi a dívej se, které vám dotvoří onu germánskou nadrasu i po obrazové stránce. Těžko pak přát těm bojovníkům, kteří trpěli, byli obětí iracionality vycházející z úst hitlerových a dle toho tak i jednali, něco jiného než smrt. Je mi líto, že je mi to tak jedno. (25.12.2011)

Doslova mrazivý (proti)válečný snímek, který by klidně mohl mít podtitul "Ponorka bez ponorky", jak moc povedený je. Většinu si ho pro sebe sice krade excelentní Karel Heřmánek, který nezapomenutelně a hravě zastiňuje všechny ostatní herce, ale neznamená to, že by třeba Thomas Kretschmann či Dominique Horowitz byli špatní. Vůbec ne. Pět hvězd. (06.09.2011)